Eckhart Tolle Moc prítomného okamžiku kapitola 9
DEVÁTA KAPITOLA
ZA ŠTĚSTÍM A NEŠTĚSTÍM JE KLID
VYŠŠÍ DOBRO
Je nějaký rozdíl mezi štěstím a vnitřním klidem?
Ano, štěstí závisí na vnějších okolnostech, vnitřní klid nikoli.
Je možné přitahovat pouze pozitivní okolnosti? Kdyby bylo naše myšlení vždycky pozitivní,
naše životní situace by byla pozitivní, že ano ?
Umíte skutečně rozlišovat mezi pozitivním a negativním? Vidíte celkový obraz? Neúspěch,
ztráta, nemoc či utrpení byly pro mnoho lidí největšími učiteli. Bolest je naučila vzdát se
falešných představ o sobě samých, odnaučila je sledovat povrchní cíle. Naučila je pokoře a
soucitu. Učinila je reálnějšími.
Ačkoli si to nemusíte uvědomovat, v každé negativní zkušenosti se skrývá hluboké
ponaučení. Dokonce i krátká nemoc vám může ukázat, co je ve vašem životě reálné a co je
nereálné, na čem záleží a na čem nezáleží.
Z vyššího hlediska jsou životní podmínky vždycky pozitivní. Přesněji řečeno: nejsou ani
pozitivní, ani negativní. Jsou prostě takové, jaké jsou. Jestliže plně přijímáte realitu-což je
jediný rozumný přístup -, není ve vašem životě nic „dobrého" ani „špatného". Existuje jen
vyšší dobro - které obsahuje všechno „špatné". Z hlediska mysli však existuje dobro a zlo,
láska a nenávist. Proto se v bibli říká, že Adam a Eva byli vyhnáni z „ráje", když „pojedli ze
stromu poznání dobrého a špatného".
To mi připadá jako odmítání reality a sebeklam. Když se mi stane něco strašného, mohu sice
předstírat, že to není špatné, ale faktem zůstává, že to špatné je. Tak proč to popírat?
Nic nepředstíráte. Prostě přijímáte situaci takovou, jaká je. To je všechno. Tím překročíte
hranice mysli, která vytváří polaritu negativního a pozitivního. Přijetí reality je základním
aspektem odpuštění. Odpouštět přítomnosti je ještě důležitější než odpouštět minulosti. Když
odpustíte každému okamžiku - když mu dovolíte být tím, čím je -, nedojde k nahromadění
zášti, kterou je nutno odpustit později.
Uvědomte si, že teď nemluvím o štěstí. Když vám někdo umřel nebo když cítíte, že se blíží
vaše vlastní smrt, nemůžete být šťastní. To je nemožné. Nicméně můžete být klidní.
Přijímáte-li přítomný okamžik, můžete být smutní, ale ve svém nitru cítíte hluboký klid. To je
emanace Bytí, vnitřní klid, dobro, které nemá protiklad.
Co když jsem v situaci, kterou mohu změnit? Jak takové situaci mohu dovolit být a zároveň ji
změnit?
Udělejte, co musíte udělat. Prozatím však přijímejte, co je. Jelikož mysl a rezistence jsou
synonyma, přijetí reality vás okamžitě osvobodí z područí mysli, a tím vás spojí s Bytím.
Následkem toho přestanou působit obvyklé egoistické motivace - strach, chamtivost atd. Jste
teď pod kontrolou mnohem větší inteligence, než je vaše mysl, takže všechno děláte s jiným
vědomím.
„Přijímejte všechno, co vám osud přináší, neboť co jiného může uspokojit vaše potřeby?"
Tato slova napsal Marcus Aurelius před dvěma tisíci lety.
Zdá se, že většina lidí musí prožít velké utrpení, aby se vzdali rezistence a přijímali realitu -
aby dokázali odpouštět. Jakmile se to naučí, stane se velký zázrak: probuzení vědomí Bytí
skrze to, co se jeví jako zlo, transformace utrpení ve vnitřní klid. Veškeré zlo a utrpení na
tomto světě nakonec lidi donutí uvědomit si, čím opravdu jsou. Takže to, co ze svého
omezeného hlediska vnímáme jako zlo, je ve skutečnosti součástí vyššího dobra, které nemá
žádný protiklad. To si však uvědomíte teprve tehdy, až se naučíte odpouštět. Dokud to
neumíte, zlo zůstává zlem.
Jakmile si uvědomíte neskutečnost minulosti a začnete přijímat přítomnou realitu takovou,
jaká je. dojde k transformaci nejen ve vašem nitru, ale také ve vnějším světě. Ve vás i kolem
vás vznikne intenzivní pole vědomí, které dříve či později ovlivní každého, kdo do něj
vstoupí. Vyléčíte bolest, rozptýlíte nevědomí - aniž cokoli děláte - prostě tím, že jste
intenzivně soustředěni v přítomném okamžiku.
§
KONEC VAŠEHO ŽIVOTNÍHO DRAMATU
Žijete-li ve stavu vědomé přítomnosti a vnitřního klidu, můž.e se ve vašem životě stát něco, co
lze považovat za ,,špatné" z hlediska obyčejného vědomí?
Většina takzvaných špatných událostí je způsobena nevědomím. Tyto negativní události
někdy nazývám „dramaty". Jestliže si plně uvědomujete přítomnost, dramata přestávají
vstupovat do vašeho života. Dovolte mi, abych vám vysvětlil, jak funguje vaše ego a jak
vytváří dramata.
Ego je mysl, která řídí váš život, pokud nejste jejím pozorovatelem. Ego se považuje za
osamělý fragment uprostřed nepřátelského vesmíru, a proto vidí všechny ostatní bytosti jako
potenciální hrozbu nebo prostředek k dosažení vlastních cílů. Ačkoli některé strategie ega
jsou velice chytré, ego nikdy nevyřeší své problémy, neboť příčinou všech problémů je
samotné ego.
Kdykoli se ega dostanou dohromady, ať už v osobních nebo pracovních vztazích, začne
docházet ke konfliktům, problémům, mocenským bojům, emočnímu a fyzickému násilí atd. K
těmto problémům patří kolektivní zlo - válka, genocida a vykořisťování -, jež způsobuje
nahromaděné nevědomí lidstva. Mnoho nemocí je způsobeno ustavičnou rezistencí ega,
jejímž následkem dochází k zablokování proudu životní energie v našem těle. Jakmile se
spojíte s Bytím, přestanete být ovládáni svou myslí, která způsobuje všechno zlo.
Kdykoli se setkají dvě ega, dojde k nějakému dramatu. I když žijete úplně sami, stále si
vytváříte nějaké drama. Když se litujete, je to drama. Když máte výčitky svědomí, je to
drama. Když dovolíte minulosti nebo budoucnosti, aby zastínila přítomnost, vytváříte
psychologický čas - který je nutným předpokladem dramatu. Kdykoli odmítáte přítomný
okamžik, vytváříte drama.
Většina lidí své životní drama miluje. Jejich drama je jejich totožností. Jejich ego řídí jejich
život. Dokonce i jejich - obvykle neúspěšná - snaha vyřešit své životní problémy je součástí
jejich ega. Tito lidé rozhodné nechtějí své drama ukončit. Dokud se ztotožňují se svou myslí,
mají největší strach z vlastního probuzení.
Přijímáte-li přítomnou realitu, skončí veškerá dramata ve vašem životě. Nikdo vás nemůže
přimět ani k hádce, ať se snaží sebevíc. S vědomým člověkem se nemůžete hádat. Hádka
předpokládá ztotožnění s vlastním postojem i s rezistencí vůči postoji druhého. Následkem
toho se polární protiklady vzájemně posilují. To jsou mechanismy nevědomí. Žijete-li v
přítomnosti, můžete obhájit svůj názor, aniž druhého napadáte. Takže nemůže dojít k
dramatu. V knize A Course in Miracles se píše, že „dokonale vyrovnaný člověk si neumí
konflikt ani představit". To se netýká jen konfliktů mezi lidmi, ale především vnitřních
konfliktů, které zmizí, jakmile přestanou existovat rozpory mezi požadavky vaší mysli a
realitou.
POMÍJIVOST A ŽIVOTNÍ CYKLY
Dokud žijete v hmotné dimenzi a jste spojeni s kolektivní duší lidstva, tělesná bolest je stále
možná. Veškeré utrpení je výtvorem ega, jež odmítá realitu. Dokud žijete v této dimenzi, jste
sice podřízeni její cyklické povaze a zákonu pomíjivosti, ale už to nepovažujete za „špatné" -
ale přijímáte to, jak to je.
Přijímáte-li „jsoucnost" všech věcí, objevíte hlubší realitu pod povrchem boje protikladů a
prožíváte radost mimo dobro a zlo. To je radost z Bytí, božský klid.
V hmotném světě existuje narození a smrt, tvorba a destrukce, růst a rozklad zdánlivě
oddělených forem. To je viditelné všude: v životním cyklu hvězd a planet, hmotného těla,
stromů i květin, ve vznikání a zanikání národů, politických stran a civilizací, a také v
nevyhnutelných cyklech zisků a ztrát v životě jedince.
Jsou cykly úspěchu, kdy se vám všechno daří, a cykly neúspěchu, kdy se vám všechno
rozpadá pod rukama a vy se toho musíte vzdát, abyste uvolnili prostor pro vznik nových věcí.
Jestliže se tomu bráníte, znamená to, že odmítáte jít s proudem života, a proto budete trpět.
Z hlediska mysli je vzestupný cyklus dobrý a sestupný cyklus špatný. Růst je obvykle
považován za pozitivní, ale nic nemůže růst věčně. Kdyby měl růst pokračovat věčně, stal by
se nakonec destruktivním. Rozklad je předpokladem nového růstu. Jedno nemůže existovat
bez druhého.
Pro duchovní realizaci je sestupný cyklus naprosto nutný. Aby vás začala přitahovat duchovní
dimenze, musíte mít velký neúspěch nebo zakusit velkou bolest. Nebo se váš úspěch musí stát
bezvýznamným. Neúspěch se skrývá v každém úspěchu a úspěch v každém neúspěchu. V
tomto světě má každý člověk dříve či později „neúspěch" a každý úspěch je nakonec k
ničemu. Všechny hmotné formy jsou pomíjivé.
Můžete vytvářet nové věci a situace, ale nesmíte se s nimi ztotožňovat.
Vaše fyzická energie je také podřízena cyklům. Nemůže být stále na vrcholu. Jsou období
vysoké a nízké energie. Jsou období, kdy jste velice tvůrčí, a jsou období, kdy se nemůžete
hnout z místa. Cyklus může trvat několik hodin nebo několik let. Jsou dlouhé cykly, které
obsahují krátké cykly. Mnoho nemocí vzniká následkem toho, že bojujeme proti cyklům
nízké energie, které jsou nutným předpokladem regenerace. Nutkavá činnost a tendence
ztotožňovat se s vnějšími faktory jsou nevyhnutelné, dokud jste ovládáni svou myslí. To vám
znemožňuje přijímat sestupné cykly. Inteligence těla se pak brání například tím, že vám
způsobí nemoc, aby vás zastavila a aby mohlo dojít k nutné regeneraci.
Cyklická povaha vesmíru je úzce spojena s pomíjivostí všech věcí a situací. Tato pravda byla
jádrem Buddhova učení. Všechno je dočasné, pomíjivost je základním rysem všeho. Všechno
se jednou změní, zanikne nebo vás to přestane uspokojovat. Pomíjivost je také jádrem
Ježíšova učení: „Přestaňte si střádat poklady na zemi, kde je stravuje mol a rez a kde se
zloději vloupávají a kradou."
Mysl se ztotožňuje se vším, co považuje za „dobré". V hmotném světě však nic netrvá věčně.
To, co bylo dobré včera nebo minulý rok, se postupně stává špatným. Co vám dělalo radost,
to vám působí bolest. Dnešní blahobyt se změní v prázdné konzumenství zítřka. Šťastná
svatba se změní v nešťastný rozvod nebo nešťastné soužití. Když se změní něco, s čím se naše
mysl ztotožňuje, nejsme schopni to přijmout. Lpíme na tom, co odchází, a bráníme se změně.
Jako kdyby nám někdo trhal nohu.
Občas slyšíme o lidech, kteří spáchali sebevraždu, protože přišli o všechny peníze nebo o
dobrou pověst. To jsou extrémní případy. Ostatní lidé, když se octnou v obtížné situaci, jsou
hluboce nešťastní nebo onemocní. Tito lidé nejsou schopni rozlišit mezi životem a životní
situací. Nedávno jsem četl o jedné slavné herečce, která umřela v osmdesáti. Když její krása
odkvetla a začalo ji trápit stáří, byla velmi nešťastná a přestala se stýkat s lidmi. Také ona se
ztotožňovala s něčím vnějším: se svým vzhledem. Zpočátku jí její ztotožnění dávalo radost a
později ji činilo nešťastnou. Kdyby se dokázala spojit s věčným životem ve svém nitru, mohla
by pozorovat své stárnutí s naprostým klidem. Její vzhled by se stal průsvitným a z její věčné
duše by vyzařovalo světlo. Její tělesná krása by se proměnila v krásu duchovní. Nikdo jí však
neřekl, že něco takového je možné. Ten nejdůležitější druh poznání není ještě široce
dostupný.
§
Buddha učil, že dokonce i štěstí je dukkha, což znamená „utrpení". Štěstí je neoddělitelné od
svého opaku. To znamená, že štěstí a neštěstí je jedno a totéž. Jen čas odděluje jedno od
druhého.
Tím nechci říci, že byste si neměli vážit příjemných a krásných věcí. Ale hledat v nich něco,
co vám nemohou dát - totožnost nebo pocit naplnění -, je nejrychlejší cesta k nespokojenosti a
utrpení. Naše konzumní společnost by se zhroutila, kdyby se lidé stali osvícení a přestali
hledat svou totožnost ve věcech. Čím víc hledáte štěstí ve vnějších věcech, tím víc vám uniká.
Věci vám mohou dát potěšení, ale nemohou vám dát radost. Nic vám nemůže dát radost.
Radost vychází z vašeho nitra jako radost z Bytí. Radost je základní součástí hlubokého
vnitřního klidu. Je to váš přirozený stav, není to něco, co musíte hledat.
Mnoho lidí si nikdy neuvědomí, že nemůžeme najít „spásu" v ničem z toho, co děláme nebo
vlastníme. Ti, kteří si to uvědomují, často trpí depresemi: jestliže v ničem nemůžeme najít
skutečné naplnění, proč se o něco snažit? To si musel uvědomit onen starozákonní prorok,
když řekl: „Viděl jsem všechno, co se děje pod sluncem, a všechno je marnost a honba za
větrem." Když se dostanete do tohoto bodu, jste krok od zoufalství - ale také krok od osvícení.
Jeden buddhistický mnich mi řekl: „Všechno, co jsem se naučil za dvacet let v klášteře, mohu
shrnout jednou větou: Všechno, co vzniká, také zaniká. To vím." Samozřejmě chtěl říci tohle:
Naučil jsem se přijímat všechno, co je; a tak jsem našel vnitřní klid.
Nebránit se životu znamená žít ve stavu milosrdenství a lehkosti. V tomto stavu je lhostejné,
zda je něco dobré nebo špatné. Jakmile přestanete být vnitřně závislí na formě, okamžitě se
zlepší vnější okolnosti vašeho života. Všechno, co jste si myslili, že potřebujete ke štěstí, k
vám teď přichází bez vašeho přičinění a vy se z toho můžete radovat - dokud to trvá.
Samozřejmě že všechno pomine, ale vy už nemáte strach z žádné ztráty. Život je snadný.
Štěstí odvozené ze sekundárního zdroje nikdy není moc hluboké. Je to pouhý odlesk radosti z
Bytí, kterou najdete ve svém nitru, když se přestanete bránit životu. Bytí vás dovede za
hranice polárních protikladů mysli a zprostí vás závislosti na formě. I kdyby se všechno
kolem vás zhroutilo, přesto byste cítili hluboký vnitřní klid. I když nebudete šťastní, budete
žít v klidu.
§
NEGATIVNÍ EMOCE
Veškerou vnitřní rezistenci prožíváme jako určitý druh negativity. Veškerá negativita je
rezistence. V tomto kontextu znamenají tato dvě slova skoro totéž. K negativním emocím
patří podrážděnost, netrpělivost, zlost, sklíčenost, zášť i sebevražedné zoufalství. Rezistence
někdy probouzí emoční tělo. Když k tomu dojde, i mírně nepříznivá situace může vyvolat
silné negativní emoce, jako je hněv nebo hluboký zármutek.
Ego věří, že prostřednictvím negativních emocí může ovlivňovat realitu. V knize A Course in
Miracles se píše, že kdykoli jsme nešťastní, podvědomě věříme, že nám naše neštěstí „koupí"
to, co chceme. Kdybyste nevěřili, že neštěstí je účinné, proč byste je vytvářeli? Negativní
emoce však účinné nejsou. Místo aby přitahovaly žádoucí situace, znemožňují jejich vznikání.
Místo aby vyřešily nežádoucí situace, udržují je při životě. Jedinou „užitečnou" funkcí
negativních emocí je to, že posilují vaše ego. A proto je vaše ego miluje.
Ztotožňujete-li se s nějakou negativní emocí, nechcete sejí zbavit a nevědomě se bráníte
pozitivní změně. Taková změna by ohrozila vaši totožnost. Proto ignorujete a odmítáte
všechno pozitivní ve svém životě. To je běžný jev. A je to šílené.
Negativní emoce jsou naprosto nepřirozené, neboť znečišťují vaši duši. Existuje hluboká
spojitost mezi znečišťováním přírody a negativitou, která se nahromadila v kolektivní duši
lidstva. Kromě člověka žádná jiná životní forma na této planetě nezná negativitu. Žádná jiná
životní forma neznásilňuje Zemi, která jí dává život. Viděli jste někdy nešťastnou květinu
nebo nespokojený dub? Setkali jste se někdy s deprimovaným delfínem, s žábou, která má
nízkou sebeúctu, s kočkou, která se nedokáže uvolnit, nebo s ptákem, který je plný nenávisti a
zášti? Známky neurotického chování občas projevují pouze zvířata, která žijí v úzkém
kontaktu s lidmi.
Pozorujte rostliny a zvířata a naučte se od nich, co to znamená přijímat realitu.
Nejvíc jsem se naučil od koček, ale i kachny mně daly důležité duchovní ponaučení. Už
pouhé pozorování kachen je meditací. Jak klidně plují po hladině, v naprosté pohodě,
dokonale přítomné v každém okamžiku. Občas se poperou - někdy bez zjevného důvodu
anebo jen proto, že jedna kachna zbloudila do soukromého prostoru jiné kachny. Zápas
obvykle trvá jen několik vteřin. Pak několikrát energicky zamávají křídly a každá odpluje
jinam. Plavou pokojně, jako by k zápasu nikdy nedošlo. Když jsem to viděl poprvé, uvědomil
jsem si, že máváním křídel uvolňují přebytečnou energii, aby se jim nehromadila v těle a
neměnila se v negativní emoce. To je přirozená moudrost. Pro kachny je to snadné, protože
nemají mysl, která by udržovala minulost při životě a se kterou by se ztotožňovaly.
Nemohou negativní emoce obsahovat nějaké důležité poselství? Například moje deprese mě
může upoz.ormt, že v mém životě je něco v .nepořádku, a to měmůže přinutit zamyslit se a
učinit patřičné změny. Takže musím naslouchat tomu, co mi mé emoce říkají.
Opakované negativní emoce někdy skutečně obsahují poselství, stejně jako nemoci. Ale
všechny změny, které učiníte, jsou jen kosmetickými změnami, pokud nevycházejí ze změny
vašeho vědomí. To znamená, že musíte začít žít v přítomnosti. Pak nepotřebujete negativní
emoce, aby vám říkaly, co byste měli změnit ve svém životě. Dokud však negativní emoce
máte, užívejte jich jako signálu, který vám připomíná, že se máte soustředit na přítomnost.
Jak se zbavíme negativních emocí?
Negativní emoce přestanou vznikat, když budete žít vědomě v přítomném okamžiku. Ale
nenechte se odradit. Na této planetě je zatím jen velmi málo lidí, kteří dokážou žít v
přítomnosti, ačkoli někteří se tomu blíží. Věřím, že takových lidí bude stále víc.
Kdykoli cítíte nějakou negativní emoci, dívejte se na nijako na signál, který vám říká:
„Probuďte se. Vystupte ze své mysli. Soustřeďte se na přítomnost."
Ve své knize Island (Ostrov) píše Aldous Huxley o muži, který ztroskotal na vzdáleném a
opuštěném ostrově. Na ostrově je jedinečná civilizace. Neobvyklé je, že její členové jsou
duševně zdraví. První, čeho si náš trosečník všimne, jsou pestrobarevní papoušci, kteří
ustavičně opakují: „Dávejte pozor. Tady a teď. Pozor. Tady a teď." Později se dočteme, zeje
tato slova naučili ostrované, aby jim papoušci neustále připomínali, že mají žít v přítomném
okamžiku.
Takže kdykoli cítíte nějakou negativní emoci, považujte ji za hlas,
jenž vám říká: „Pozor. Tady a teď. Probuďte se." Uvědomujte si i sebemenší podrážděnost,
abyste zabránili hromadění nevědomých reakcí. Když si uvědomíte, že toto energetické pole
nepotřebujete, odhoďte je. Ale odhoďte je úplně. Pokud toho nejste schopni, přijměte jeho
existenci a uvědomujte šiji.
Negativních emocí se můžete zbavit také tím, že si představujete, že jste transparentní vůči
jejich příčině. Zpočátku to zkoušejte s triviálními věcmi. Řekněme, že sedíte doma a najednou
zaslechnete z ulice pronikavý zvuk nějakého poplašného zařízení. Ten zvuk vás podráždí.
Jaký má toto podráždění smysl? Žádný. Proč jste je vyvolali? Vy jste to neudělali. Udělala to
vaše mysl. Byla to automatická, nevědomá reakce. Proč ji vaše mysl vyvolala? Protože
nevědomě věří, že vaše rezistence, kterou prožíváte jako negativní emoci, nějakým způsobem
změní nežádoucí situaci. To je ovšem nesmysl. Vaše rezistence, v tomto případě
podrážděnost, je mnohem nepříjemnější než původní příčina.
Tohle všechno můžete změnit v duchovní cvičení. Představujte si, že jste transparentní, že
nemáte hmotné tělo. Dovolte rušivému zvuku, aby vámi procházel, místo aby narážel na
„zeď" ve vašem nitru. Jak už jsem řekl, zpočátku to zkoušejte s triviálními věcmi.
Někdo vám řekne něco hrubého nebo urážlivého. Místo abyste na to nevědomě reagovali,
nechtě to projít svou hlavou. Nebraňte se tomu. To je odpuštění. Tímto způsobem se stanete
nezranitelný-mi. Chcete-li, můžete tomu člověku říci, že jeho chování je nepřijatelné. Ale on
ztratil moc ovládat váš vnitřní stav a vy jste se přestali ztotožňovat se svou myslí.
Medituji, prošel jsem mnoha kurzy, přečetl jsem mnoho knih o du-chovnosti, snažím se
přijímat realitu - ale když. se mě zeptáte, zda jsem našel skutečný a trvalý vnitřní klid, musím
říci, že ne. Proč jsem jej nenašel? Co mám dělat?
Stále ještě hledáte ve vnějším světě. Možná najdete odpověď v příštím kurzu, možná v nové
technice. Poradím vám: Nehledejte klid. Nehledejte žádný duševní stav, nebo vyvoláte vnitřní
konflikt a nevědomou rezistenci. Odpusťte sám sobě, že jste ještě nenašel vnitřní klid. Jakmile
přijmete svůj neklid, váš neklid se promění v klid. V tom spočívá tajemství vzdání se.
§
Možná jste slyšeli větu „nastavte druhou tvář", kterou řekl velký učitel osvícení před dvěma
tisíci lety. Ježíš se snažil symbolicky vyjádřit tajemství nonrezistence. Hovořil pouze o vaší
vnitřní realitě, nikoli o vašem chování.
Slyšeli jste o Banzanovi? Než se stal velkým zenovým mistrem, dlouho hledal osvícení, ale to
mu stále unikalo. Pak jednoho dne na tržišti uslyšel rozhovor mezi řezníkem a jeho
zákazníkem. „Dejte mi nejlepší kus masa, jaký máte," řekl zákazník. Řezník odpověděl:
„Každý kus masa, který mám, je nejlepší. Nemám žádný jiný." V tu chvíli dosáhl Banzan
osvícení.
Vidím, že čekáte na nějaké vysvětlení. Když přijímáte, co je, každý kus masa - každý
okamžik -je nejlepší. To je osvícení.
POVAHA SOUCITU
Až překonáte protiklady vytvořené svou myslí, budete jako hluboké jezero. Životní situace
jsou hladinou jezera. Někdy jsou klidné, jindy bouřlivé - to záleží na cyklech a sezónách. V
hlubině je však jezero vždycky klidné. Vy jste celým jezerem, nejen hladinou; jste ve spojení
se svou vlastní hloubkou, která je vždy v naprostém klidu. Nebráníte se změně, nelpíte na
žádné situaci. Váš vnitřní klid nezávisí na vnějších okolnostech. Žijete ve sféře věčného Bytí
a nejste závislí na světě proměnlivých forem. Radujete se z nich, vytváříte je, ale nelpíte na
nich.
Když jste takto nestranný, neznamená to, že se vzdálíte ostatním lidem ?
Naopak. Dokud si neuvědomujete Bytí, uniká vám realita druhých, protože jste nenašel svou
vlastní. Vaše mysl má nebo nemá ráda jejich formu, která nezahrnuje jen jejich tělo, ale také
jejich mysl. Opravdový vztah je možný, pouze když si uvědomujete Bytí. Vnímáte tělo a mysl
druhých jako clonu, za kterou cítíte jejich skutečnou realitu, jako cítíte svou vlastní. Takže
když se setkáte s utrpením druhého člověka, zůstanete ve spojení s Bytím a vidíte skrz vnější
formu a vnímáte jeho čisté Bytí skrze své vlastní. Na úrovni Bytí je veškeré utrpení iluzorní.
Příčinou utrpení je ztotožnění s formou. Skrze toto uvědomění někdy dochází k zázračným
uzdravením.
Je tohle soucit?
Ano. Soucit je vědomí hlubokého pouta mezi vámi a ostatními bytostmi. Soucit má ovšem
dva aspekty. Jelikož žijete v hmotném těle, sdílíte zranitelnost a smrtelnost své hmotné formy
se všemi živými bytostmi. Až si příště řeknete, že s někým nemáte nic společného, uvědomte
si, že tomu tak není: za pár let - za deset nebo sedmdesát, na tom příliš nezáleží - budete oba
rozkládajícími se mrtvolami, potom hromadou popela a nakonec ničím. Je to negativní
představa? Není, je to fakt. Proč před tím zavírat oči? V tomto smyslu jste si rovni se všemi
ostatními bytostmi.
Jedním z nejúčinnějších duchovních cvičení je meditace o smrtelnosti všech hmotných forem
včetně vaší vlastní. Zemřete předtím, než zemřete. Uvědomte si to. Vaše hmotná forma umírá.
Pak přijde okamžik, kdy umřou také všechny my.šlenkové formy. Vaše božská podstata však
žije. Zářivá, plně vědomá. Nic reálného nikdy nezemřelo. Umírají jen jména, formy a iluze.
§
Vědomí této nesmrtelné dimenze, vaší skutečné přirozenosti je druhým aspektem soucitu.
Uvědomujete si nejen svou vlastní nesmrtelnost, ale skrze ni si uvědomujete také
nesmrtelnost všech živých bytostí. Na úrovni formy s nimi sdílíte smrtelnost a nejistotu
existence. Na úrovni Bytí s nimi sdílíte věčný, zářivý život. Tohle jsou dva aspekty soucitu. V
soucitu se spojují dva zdánlivě opačné pocity smutku a radosti a proměňují se v hluboký
vnitřní klid. Je to nejušlechtilejší pocit, jakého je člověk schopen, a má ohromnou léčivou
moc. Nicméně skutečný soucit je velice vzácný. Vžít se do utrpení druhých vyžaduje vysoký
stupeň vědomí, ale je to pouze jedním aspektem soucitu. Skutečný soucitje něco víc. Soucit je
možný teprve tehdy, až smutek splyne s radostí, s radostí z Bytí, s radostí z věčného života.
JINÝ ŘÁD REALITY
Nesouhlasím s názorem, ze tělo musí umřít. Věřím, ze můžeme dosáhnout tělesně
nesmrtelnosti. Tělo umírá jen proto, že věříme ve smrt.
Tělo neumírá proto, že věříte ve smrt. Protože věříte ve smrt, tělo existuje nebo se zdá, že
existuje. Tělo a smrt jsou součástí téže iluze, vytvořené egoickou myslí, která si neuvědomuje
Zdroj života a považuje se za nezávislou entitu v neustálém ohrožení. Proto mysl vytváří iluzi,
že jste tělem, které je stále v nebezpečí.
Vnímat sám sebe jako zranitelné tělo, které se narodilo a opět umře - to je iluze. Tělo a smrt:
táž iluze. Nemůžete mít jedno bez druhého. Buďto máte obojí, nebo nic.
Kdybyste viděli anděla a spletli si ho s kamennou sochou, stačilo by, kdybyste se lépe
podívali na „kamennou sochu". Nemuseli byste se dívat nikam jinam. Zjistili byste, že tam
žádná socha nikdy nebyla.
Jestliže víra ve smrt vytváří tělo, proč mají tělo zvířata? Zvíře nemá ego a nevěří ve smrt...
Přesto však umírá, nebo se to aspoň tak jeví.
Uvědomte si, že vaše vnímání světa je odrazem stavu vašeho vědomí. Jste se svým vědomím
spojeni a neexistuje žádný objektivní svět. Vaše vědomí vytváří svět, ve kterém žijete. Jedním
z největších objevů moderní fyziky je objev jednoty pozorovatele a pozorovaného: člověk
provádějící experiment - pozorující vědomí - nemůže být oddělen od pozorovaného jevu.
Způsob pozorování ovlivňuje chování jevu. Věříte-li ve svou vlastní oddělenost a boj o
přežití, pak vám okolní svět tuto víru potvrzuje a vaše vnímání je ovládáno strachem. Žijete
ve světě smrti, neustálého boje a zabíjení.
Nic není takové, jak se to jeví. Svčt, jejž vaše mysl vytváří a vidí, nemusí být ničím
dokonalým, může být dokonce slzavým údolím. Ale všechno, co vidíte, je jen symbolem jako
obraz ve snu. Záleží na tom, jak vaše vědomí interpretuje tanec molekulární energie ve
vesmíru. Tato energie je stavební látkou takzvané hmotné reality. Vyji vnímáte jako tělo,
narození a smrt nebo jako boj o přežití. Existuje ovšem nekonečné množství jiných
interpretací, nekonečné množství jiných světů - které závisí na vnímajícím vědomí. Každá
bytost je ohniskem vědomí a každé ohnisko si vytváří vlastní svčt, ačkoli všechny tyto světy
jsou vzájemně propojeny. Existuje svět lidí. svět mravenců, svět delfínů atd. Existuje nesčetné
množství bytostí, jejichž vědomí je tak rozdílné od vašeho, že si jejich existenci vůbec
neuvědomujete, stejně jako si ony neuvědomují existenci vaši. Vysoce vyvinutí jedinci, kteří
by si uvědomovali své spojení jeden s druhým i se Zdrojem, by žili ve světě, jenž by se vám
jevil jako ráj - a přesto všechny světy jsou nakonec jediným světem.
Náš kolektivní lidský svět je produktem vědomí, kterému říkáme mysl. V kolektivním
lidském světě existuje spousta „menších světů", jejichž existence závisí na jejich tvůrcích
nebo pozorovatelích. Až dojde k transformaci kolektivního vědomí lidstva, ovlivní to přírodu
i zvířecí království, protože všechny světy jsou vzájemně propojeny. Proto se v bibli praví:
,,A lev ulehne s kůzletem." To ukazuje na možnost vzniku úplně jiného druhu reality.
Jak už jsem řekl, náš svět je do značné míry odrazem naší egoic-ké mysli. Je ovládán
strachem, protože strach je nevyhnutelným důsledkem sebeklamu mysli. Jako jsou obrazy ve
snu symboly našich vnitřních stavů a pocitů, naše kolektivní realita je do značné míry
symbolickým vyjádřením strachu a negativních emocí nahromaděných v kolektivní duši
lidstva. Člověk není odloučen od světa, takže až se většina lidí zbaví iluze ega, tato vnitřní
změna ovlivní všechno ostatní. Budeme žít v novém světě. Bude to změna planetárního
vědomí. Totéž vyjadřuje buddhistické rčení, že každý strom a každé stéblo trávy nakonec
dosáhne osvícení. Tak interpretuji prohlášení sv. Pavla: „Celý stvořený vesmír čeká na
příchod Božích synů." Svatý Pavel dodává: „Celý vesmír sténá jako v porodních bolestech."
Rodí se nové vědomí a s ním nový svět. To předpovídá také Kniha zjevení: „Spatřil jsem
nová nebesa a novou zemi, neboť první nebesa a první země pominuly."
Ale nepleťte si příčinu s následkem. Vaším úkolem je přestat se ztotožňovat s formou, nikoli
snažit se vybudovat lepší svět. Až se přestanete ztotožňovat z formou, nebudete připoutáni k
tomuto světu, k této realitě. Uvědomíte si své kořeny v neviditelném Bytí a osvobodíte se od
viditelného světa. Můžete se radovat z pomíjivých rozkoší tohoto světa, ale nemusíte se k nim
poutat. Už nemusíte hledat naplnění skrze uspokojování svého ega, neboť jste ve spojení s
něčím neskonale větším, než je jakákoli rozkoš nebo cokoli hmotného.
V jistém smyslu už nepotřebujete svět. Nepotřebujete, aby byl jiný, než je.
Teprve pak se začnete podílet na vytváření lepšího světa, na vytváření nové reality. Teprve
pak jste schopni skutečného soucitu. Pouze ti, kdo překonali svou závislost na světě forem,
mohou vytvořit lepší svět.
Říkali jsme, že soucit je vědomím společného pouta sdílené smrtelnosti a nesmrtelnosti. Na
této hluboké úrovni se soucit stává léčivým v nejširším smyslu. V takovém stavuje váš léčivý
vliv založen především na vašem bytí, nikoli na vaší činnosti. Každý, s kým se setkáte, bude
ovlivněn hlubokým klidem, jenž z vás vyzařuje. Jste-li plně soustředěni v přítomnosti, nemáte
potřebu reagovat na nevědomé chování druhých, neboť takové chování nepovažujete za
reálné. Váš vnitřní klid je tak hluboký, že se v něm ztratí všechno, co klidné není. Přerušíte
karmický cyklus akce a reakce. Zvířata, stromy a květiny pocítí váš klid a budou na něj
reagovat. Budete učit svým bytím, svým božským klidem. Stanete se „světlem světa",
emanací čistého vědomí, a tím odstraníte příčiny utrpení. Tím odstraníte nevědomí.
To neznamená, že byste nemohli učit druhé lidi, jak se mají přestat ztotožňovat se svou myslí.
Nicméně důležitější než všechno, co říkáte nebo děláte, je to, čím jste. Uznání významu Bytí
vám nebrání v tom, abyste projevovali soucit tím, že budete zmírňovat utrpení, kdykoli se s
ním setkáte. Požádá-li vás hladový člověk o kus chleba, dáte mu jej. Důležitější než darování
chleba je však tento okamžik sdíleného Bytí, při kterém dochází k hlubokému léčení. Chleba
je jen jeho symbolem. V takovém okamžiku neexistuje ani dárce, ani příjemce.
Na světě by však neměl být hlad. Jak můžeme vytvořit lepší svět, aniž předem odstraníme
laková zla, jako je hlad nebo násilí?
Veškeré zlo je důsledkem nevědomí. Můžete zmírnit důsledky nevědomí, ale nemůžete je
odstranit, aniž odstraníte jejich příčiny. Ke skutečné změně musí dojít v našem nitru, nikoli ve
vnějším světě.
Máte-li potřebu zmírňovat utrpení na tomto světě, je to velice ušlechtilé, ale budete-li se
zaměřovat výhradně na vnější svět, setkáte se s nezdarem a zklamáním. Bez hluboké
transformace lidského vědomí je utrpení světa bezednou propastí. Proto nebuďte ve svém
soucitu jednostranní. Soucit s utrpením druhých a touha pomáhat musí být v rovnováze s
hlubším uvědoměním si věčné povahy života a iluzornosti veškeré bolesti.
Na to nezapomínejte, ani když podporujete nějaké hnutí, jehož cílem je zabránit hluboce
nevědomým lidem, aby ničili jeden druhého, ostatní živé bytosti a celou zemi. Uvědomte si,
že stejně jako nemůžete bojovat proti temnotě, nemůžete bojovat ani proti nevědomí. Když se
o to pokusíte, budete jen posilovat polární protiklady. Ztotožníte se s jedním extrémem,
vytvoříte si „nepřítele" a budete vtaženi do nevědomí. Proto zvyšujte úroveň vědomí
rozšiřováním informací nebo nanejvýš pasivní rezistencí. Ale zbavte se vnitřní rezistence,
nenávisti a všech negativních emocí. „Milujte své nepřátele," říkal Ježíš, což samozřejmě
znamená: „Nemějte žádné nepřátele."
Snažíte-Ii se změnil svět na úrovni důsledku, je velmi snadné zabřednout do nevědomí. Proto
buďte velice pozorní a ostražití. Středem vaší pozornosti musí být příčiny, vaším hlavním
cílem musí být učení osvícení a vaším nejcennějším darem světu musí být pokoj a mír.
