Eckhart Tolle Moc prítomného okamžiku Kapitola 8
OSMÁ KAPITOLA
OSVÍCENÉ VZTAHY
VSTUPTE DO PŘÍTOMNOSTI, AŤ JSTE KDEKOLI
Vždycky jsem si myslil, že skutečného osvícení lze dosáhnout pouze skrze lásku mezi mužem a
ženou. Není láska tím, co nás činí celistvými? Jak jinak můžeme naplnit svůj život?
Máte takovou zkušenost? Stalo se vám to?
Ještě ne. Ale jak jinak to může být? Vím, že se to stane.
Jinými slovy, čekáte na nějakou událost v čase, která vás zachrání. Není to ten největší omyl,
o kterém tu hovoříme? Spása není v jiném místě a čase. Spásaje tady a teď.
Co to znamená „spása je tady a teď"? Nerozumím tomu. Ani nevím, co znamená spása.
Mnozí lidé hledají tělesné rozkoše a různá duševní uspokojení, protože věří, zeje to učiní
šťastnými neboje to osvobodí od strachu. Štěstí lze vnímat jako intenzivní pocit života, jejž
nám dává tělesná rozkoš nebo duševní uspokojení. Nicméně každé uspokojení je přechodné, a
proto lidé hledají stále nová uspokojení v imaginární budoucnosti. ,,Až získám tohle, až se
osvobodím od tamtoho - budu spokojen." Tato víra vytváří iluzi spásy v budoucnosti.
Skutečná spásaje naplnění, klid a plný život. Znamená to být sám sebou a prožívat radost z
Bytí, která není závislá na ničem vnějším. Spása není přechodný zážitek, nýbrž vědomá
přítomnost. Znamená to „uvědomovat si Boha" - nikoli jako něco vnějšího, ale jako svou
nejvnitrnější podstatu. Skutečná spása spočívá v poznání sebe sama jako neoddělitelné
součásti nekonečného Života, z nějž je odvozeno bytí všeho existujícího.
Skutečná spásaje svoboda - od strachu, od utrpení, od pocitu nedostatečnosti, a tudíž od
veškerého chtění. Je to osvobození od nutkavého myšlení, od negativních emocí a zejména od
minulosti a budoucnosti. Vaše mysl vám říká, že se tam nemůžete dostat odtud. Něco se musí
stát nebo se něčím musíte stát, než se osvobodíte. Jinými slovy říká, že potřebujete čas.
Považujete čas za prostředek k dosažení spásy, zatímco právě čas je tou největší překážkou.
Myslíte si, že se nemůžete osvobodit v přítomnosti, zatímco přítomný okamžik je jedinou
bránou k osvobození. Osvobodíte se tím, že si uvědomíte, že už svobodní jste. Boha najdete,
jakmile si uvědomíte, že ho hledat nemusíte. Takže neexistuje jen jediná cesta ke spáse.
Můžete využít jakékoli situace. Ale musíte to udělat v přítomnosti. Spásy nelze dosáhnout
jindy. Jste osamělí a nemáte partnera? Vstupte do přítomnosti a využijte dané situace. Máte
partnera? Vstupte do přítomnosti a využijte dané situace.
Spásy lze dosáhnout pouze v přítomném okamžiku. Pochopit to je obtížné pro mysl, která
věří, že všechno žádoucí je v budoucnosti. Ani vaše minulost vám nemůže zabránit, abyste
přijali to, co je, a soustředili se na přítomný okamžik. To nemůžete udělat v budoucnosti.
Musíte to udělat teď, anebo nikdy.
§
VZTAHY PLNÉ LÁSKY A NENÁVISTI
Pokud nežijete v přítomnosti, všechny vaše vztahy, zejména partnerské vztahy jsou
dysfunkční. Nějakou dobu vám mohou připadat dokonalé, ale tuto zdánlivou dokonalost brzy
naruší hádky, konflikty, nespokojenost a stále častější projevy citového nebo fyzického násilí.
Vaše láska se pak změní v nepřátelství a nenávist. To je považováno za normální. Váš
partnerský vztah kolísá mezi láskou a nenávistí a působí vám stejně bolest jako utrpení.
Partneři si na tyto střídavé cykly obvykle zvyknou. Jejich dramatický vztah je naplňuje
pocitem života. Když však negativní cyklus začne převládat, partnerský vztah se nakonec
zhroutí.
Můžete se domnívat, že kdybyste dokázali eliminovat negativní a destruktivní cykly, váš
vztah by se zlepšil - ale to není možné. Polarity jsou vzájemně závislé. Nemůžete mít jedno
bez druhého. Pozitivní v sobě obsahuje negativní. Oba protiklady jsou aspekty téže
dysfunkčnosti. Hovoříme o tom, čemu se říká romantický vztah, nikoli o skutečné lásce, která
neobsahuje žádný protiklad, neboť vychází ze sféry mimo mysl. Taková láskaje velice vzácná
- stejně vzácná jako opravdu vědomá lidská bytost. Nicméně prchavé okamžiky opravdové
lásky můžeme prožít, kdykoli dojde k přerušení proudu myšlení.
Je samozřejmě snazší rozpoznat zdroj negativity v partnerovi než v sobě. Negativní emoce se
projevují v mnoha podobách: sobec-kost, žárlivost, snaha ovládat, potřeba mít pravdu,
tendence kritizovat, obviňovat atd.
Na druhé straně svého partnera „milujete". To je zpočátku velice uspokojující. Cítíte se plní
života. Vaše existence má smysl, protože vás někdo potřebuje. Když jste s partnerem, cítíte se
naplněni. Tento pocit může být tak intenzivní, že zbytek světa ztrácí význam. Ale možná jste
si všimli, že se na partnerovi stáváte závislými. Partner na vás působí jako droga. Jste-li spolu,
cítíte se dobře, ale už pouhé pomyšlení, že byste mohli být sami, ve vás probouzí žárlivost -
strach ze ztráty. Když vás partner opustí, může to vést k intenzivnímu nepřátelství nebo k
hlubokému zármutku. Láskyplná něha se může změnit v nenávist nebo zoufalství. Kam se
poděla vaše láska? Může se láska změnit v jediném okamžiku ve svůj opak? A byla to vůbec
láska? Nebyla to pouhá závislost?
ZÁVISLOST A HLEDÁNÍ CELISTVOSTI
Proč bychom měli být závislí na druhém člověku ?
Romantické vztahy jsou tak intenzivní a vyhledávané zážitky, protože člověku nabízejí
osvobození od hlubokého pocitu strachu a neúplnosti, který je součástí neosvícené lidské
situace. Tato situace má svou tělesnou a duševní dimenzi.
Na tělesné úrovni nejste nikdy úplní. Jste buď muž, nebo žena, což znamená, že jste jen
polovinou celku. Na této úrovni se touha po celistvosti projevujejakovzájemnápřitažlivost
mezi mužem aže-nou. Je to nepřekonatelná touha po spojení s opačnou energetickou
polaritou. Kořenem této tělesné touhy je touha duchovní: touha po návratu do stavu jednoty.
Na tělesné úrovni dosáhnete této jednoty sexuálním spojením. Proto je sexuální styk tím
nejkrásnějším zážitkem, jejž vám tělesná sféra může nabídnout. Nicméně sexuální spojení je
jen prchavým okamžikem blaženosti. Pokud jej nevědomě hledáte jako prostředek k dosažení
spásy, hledáte jednotu ve sféře formy, kde ji nelze najít.
Na duševní úrovni je pocit neúplnosti ještě silnější než na úrovni tělesné. Dokud se
ztotožňujete se svou myslí, odvozujete své já z vnějšku. Jinými slovy, vaše totožnost je
založena na věcech, které nemají nic společného s tím, čím skutečně jste. Ztotožňujete se se
svým majetkem, vzhledem, společenským postavením, vírou, úspěchy a neúspěchy atd. Toto
falešné, myslí utvářené já neboli ego je zranitelné a neustále hledá něco nového, s čím by se
mohlo ztotožnit, aby mělo pocit, že vůbec existuje. Nic mu však nemůže dát trvalý pocit
naplnění.
Když navážete intimní vztah, zdá se vám, že jste našli odpověď na všechny problémy svého
ega. Všechno ostatní, s čím jste se ztotožňovali, ztrácí svou důležitost. Veškerá vaše
pozornost je teď soustředěna na člověka, kterého milujete. Už nejste osamělým fragmentem v
nepřátelském vesmíru, alespoň tak se vám to jeví. Váš svět má nyní střed: milovaného
člověka. Skutečnost, že středem vašeho života je něco vnějšího, vás zpočátku nijak
neznepokojuje. Jste rádi, že jste se zbavili strachu a pocitu neúplnosti - ale je to pravda?
Zbavili jste se strachu, nebo stále existuje pod povrchní realitou?
Jestliže oba dva prožíváte jak „lásku", tak její opak, pravděpodobně si pletete lásku se
závislostí na partnerovi. V jednom okamžiku můžete partnera milovat, a v druhém ho můžete
nenávidět. Skutečná láska nemá protiklad. Má-li vaše „láska" protiklad, pak to není láska,
nýbrž potřeba s někým se ztotožnit. Je to náhražka spásy pro vaše ego, a vašemu egu to jako
spása připadá- alespoň určitou dobu.
Ale po nějakém čase váš partner přestane uspokojovat vaše potřeby, nebo lépe potřeby vašeho
ega. Vrátí se pocity strachu, bolesti a neúplnosti, které jsou základní součástí egoického
vědomí a které byly přechodně zastíněny vaším „milostným vztahem". Jako při každé
drogové závislosti se cítíte dobře, dokud droga působí, ale vždycky přijde doba, kdy působit
přestane. Když se vaše bolestné pocity vrátí, prožíváte je mnohem intenzivněji a navíc věříte,
že za to může váš partner. Proto ho začnete zuřivě napadat. Vaše útoky probudí partnerovu
vlastní bolest a on se začne bránit. V této fázi nevědomě doufáte, že vaše útoky změní
partnerovo chování.
Každá závislost je způsobena nevědomým odmítáním vyrovnat se s vlastní bolestí. Každá
závislost začíná a končí bolestí. Ať jste závislí na čemkoli, užíváte to k utišení bolesti. Proto
je v intimních vztazích tolik bolesti. Intimní vztahy probouzejí bolest a utrpení, jež v sobě už
máte. To dělá každá závislost. Každá závislost dosáhne stadia, v němž přestane fungovat, a
pak cítíte bolest mnohem intenzivněji než předtím.
Proto se lidé snaží uniknout z přítomnosti a hledají spásu v budoucnosti. Kdyby jen věděli,
jak snadné je žít v přítomném okamžiku, který rozpouští minulost ajejí bolest. Kdyby jen
věděli, jak blízko jsou ke své vlastní realitě, jak blízko jsou k Bohu.
Vyhýbat se intimním vztahům ve snaze vyhnout se bolesti však také není řešením. Bolest už
existuje. Tři neúspěšné partnerské vztahy během tří let vás dovedou k probuzení spíš než tři
roky strávené na opuštěném ostrově nebo v uzavřené místnosti.
OD NÁVYKOVÉHO K OSVÍCENÉMU VZTAHU
Můžeme změnit návykový vztah ve vztah opravdový?
Ano, můžete. Klíčem je vědomá přítomnost v každém okamžiku. Abyste mohli opravdu
milovat, musíte žít v přítomnosti a nesmíte se ztotožňovat se svým myšlením ani se svým
emočním tělem. Svoboda, spása a osvícení spočívá ve vašem uvědomění, že jste Bytím pod
povrchem myšlení, tichem pod povrchem duševního šumu a láskou a radostí pod povrchem
bolesti. Přestat se ztotožňovat s emočním tělem znamená uvědomit si bolest, a tím ji překonat.
Přestat se ztotožňovat s myšlením znamená být tichým a nezaujatým pozorovatelem vlastních
myšlenek a chování.
Jestliže se přestanete ztotožňovat se svou myslí, mysl ztratí svou nutkavou potřebu odmítat
realitu, což je příčinou všech konfliktů a bolesti. Jakmile přijmete to, co je, osvobodíte se z
područí mysli. Připravíte podmínky pro lásku, radost a klid. Nejdřív přestanete odsuzovat
sebe, pak přestanete odsuzovat partnera. Nejlepším katalyzátorem změny v partnerském
vztahu je úplné přijetí partnera se všemi jeho vlastnostmi. Tím překročíte hranice svého ega.
Přestanete být obětí nebo pachatelem, žalobcem nebo obžalovaným. Přestanete být vtahováni
do nevědomých problémů partnera, takže je přestanete posilovat. Pak se buď rozejdete - s
láskou -, nebo budete žít společně v přítomnosti - ve sféře Bytí. Může to být tak jednoduché?
Ano. Tak je to jednoduché.
Láskaje stav Bytí. Láska není ve vnějším světě. Láskaje ve vás. Nemůžete ji ztratit, ani vás
nemůže opustit. Láska není závislá na vnějších formách. V tichu své vědomé přítomnosti
vnímáte svou věčnou realitu jako neviditelný život, jež oživuje vaše hmotné tělo. Tentýž život
pak vnímáte ve všech lidech a ve všech živých bytostech. Vidíte skrz závoj formy. To je
realizace jednoty. To je láska.
Co je Bůh? Věčný Život pod povrchem všech životních forem. Co je láska? Vnímání věčného
Života hluboko ve vás a ve všech bytostech. Veškerá láskaje láskou k Bohu.
§
Láska není vybíravá, stejně jako není vybíravé sluneční světlo. Láska nikoho nevylučuje.
Výlučnost je „láskou" k egu, nikoli láskou k Bohu. Lásku ovšem necítíme ke všem lidem
stejně. Cítíte-li k někomu intenzivní lásku a on ji opětuje stejně intenzivně, lze říci, že máte
milostný poměr. Nicméně pouto, které vás spojuje s milencem, je totéž pouto, které vás
spojuje se všemi ostatními lidmi, ptáky, stromy a květinami. Rozdíl je pouze v intenzitě.
Dokonce i v návykových vztazích jsou okamžiky, kdy cítíte něco reálného, něco, co
překračuje vaše návykové potřeby. V takových okamžicích je činnost vaší mysli utlumena a
vaše emoční tělo spí. To se někdy stává během sexuálního aktu nebo když jste svědky
narození dítěte nebo v přítomnosti smrti nebo těžké nemoci - v jakékoli situaci, jež činí mysl
bezmocnou. V takových okamžicích se projevuje vaše Bytí, které je obvykle pohřbeno pod
vaší myslí. V takových okamžicích jste schopni komunikace.
Skutečná komunikace je spojení - realizace jednoty, jíž je láska. Takové stavy jsou však
přechodné, pokud nejste schopni zůstat soustředěni v přítomnosti. Jakmile se necháte
ovládnout svou myslí, přestanete být sami sebou a začnete opět hrát role, které posilují vaše
ego. Jste opět lidskou myslí, která předstírá, zeje člověkem, zatímco hraje drama nazývané
„láska".
Láska může vzkvétat jedině tehdy, když jste se trvale osvobodili od své mysli a vaše vědomá
přítomnost je tak silná, že rozpustila vaše emoční tělo - nebo když jste schopni být alespoň
pozorovateli. Vaše emoční tělo vás už nemůže ovládat a nemůže zničit vaši lásku.
PARTNERSKÉ VZTAHY JAKO DUCHOVNÍ CVIČENÍ
Zatímco egoické vědomí a všechny společenské, politické a ekonomické struktury, jež toto
vědomí vytvořilo, procházejí posledním stadiem zhroucení, vztahy mezi muži a ženami
odrážejí stav hluboké krize, ve které se lidstvo nachází. Jelikož se většina lidí stále víc
ztotožňuje se svou myslí, vztahy mezi lidmi nejsou zakořeněny v Bytí a stávají se zdrojem
bolesti.
Lidé žijí sami, protože nejsou schopni navázat skutečný partnerský vztah nebo nejsou ochotni
opakovat šílené chyby ze svých minulých vztahů. Někteří lidé jdou z jednoho vztahu do
druhého ve snaze najít naplnění skrze spojení s opačným pohlavím. Jiní lidé zůstávají v
dysfunkčních vztazích kvůli dětem nebo ze strachu, aby nebyli sami, nebo prostě ze zvyku.
Nicméně každá krize představuje nejen nebezpečí, ale také příležitost. Jestliže lidské vztahy
posilují egoickou mysl a aktivují emoční tělo, proč tento fakt nepřijmout? Proč se s touto
situací nesmířit? Proč se vyhýbat vztahům nebo hledat neexistujícího ideálního partnera?
Příležitost, která je skrytá v každé krizové situaci, se neprojeví, dokud situaci nepřijmeme.
Dokud odmítáte fakta, dokud se před nimi snažíte utéci, dokud si jen přejete, aby se situace
změnila, příležitost se neukáže a vy se nehnete z místa.
Přijetí reality vás do jisté míry osvobodí. Když víte, že váš vztah přestal být harmonický, a
když to přiznáte, váš vztah se musí změnit. Když víte, že jste ztratili vnitřní klid, vaše poznání
vytvoří klidný prostor, jenž obklopí váš neklid láskou a promění jej v klid. Nemůžete změnit
sami sebe a už vůbec nemůžete změnit svého partnera nebo kohokoli jiného. Můžete však
vytvořit prostor, v němž může dojít k transformaci, prostor do nějž může vstoupit láska.
§
Jestliže váš vztah nefunguje, jestliže vás nebo vašeho partnera rozčiluje, buďte rádi.
Uvědomili jste si něco, co bylo dosud nevědomé. To je příležitost ke spáse. Uvědomujte si
každý okamžik, uvědomujte si zejména svůj vnitřní stav. Máte-li zlost, uvědomujte si to. Jsteli
žárliví, chcete-li se hádat, cítíte-li bolest - uvědomujte si to. Partnerský vztah se vám stane
duchovním cvičením. Když si všimnete nevědomého chování svého partnera, uvědomujte si
to, ale nereagujte. Nevědomí a vědomí nemohou dlouho koexistovat- i když vědomě se chová
jen jeden z partnerů, zatímco druhý jedná nevědomě. Energie nenávisti a nepřátelství nemůže
tolerovat lásku. Reagujete-li na nevědomí svého partnera, stanete se sami nevědomými. Když
si však svou reakci uvědomíte, nic není ztraceno.
Lidstvo se musí vyvíjet, protože jinak nemůže přežít. To ovlivňuje všechny aspekty vašeho
života, zejména vaše partnerské vztahy. Nikdy v historii nebyly lidské vztahy tak
problematické a konfliktní jako dnes. Pravděpodobně jste si všimli, že lidské vztahy tu nejsou
proto, aby vás učinily šťastnými. Hledáte-li spásu v partnerských vztazích, budete znovu a
znovu zklamáni. Partnerské vztahy vám nabídnou spásu, jedině když si uvědomíte, že jsou tu
proto, aby vás učinili vědomými, nikoli šťastnými. Teprve pak se spojíte s vyšším vědomím,
které se chce zrodit v tomto světě. Nevzdáte-li se starých způsobů myšlení, váš život bude
plný bolesti, násilí, zmatku a šílenství.
K tomu, aby se partnerský vztah stal duchovním cvičením, je zapotřebí obou partnerů.
Například můj partner se ještě nezbavil žárlivosti a potřeby ovládat mě. Už. mnohokrát jsem
ho na to upozornila, ale on to nechápe.
Kolik lidí je zapotřebí k tomu, aby se z vašeho života stalo duchovní cvičení? Nedělejte si
starosti o svého partnera. Duševní zdraví -vědomí - může vstoupit do tohoto světa jedině
skrze vás. Chcete-li dosáhnout osvícení, nemusíte čekat, až se lidstvo uzdraví, až se druzí
stanou vědomými. Mohli byste totiž čekat donekonečna. Neobviňujte jeden druhého. Jakmile
začnete argumentovat, ztotožňujete se s názorem a neobhajujete jen názor, ale také své já. Jste
ovládáni svým falešným já. Stali jste se nevědomými. Někdy je vhodné upozornit partnera na
určité aspekty jeho chování. Jste-li velice bdělí, velice soustředění v přítomném okamžiku,
můžete to udělat, aniž partnera obviňujete nebo odsuzujete.
Chová-li se váš partner nevědomě, neodsuzujte ho. Tím ho jen ztotožňujete s jeho
nevědomým chováním nebo na něho přenášíte své vlastní nevědomí. Vzdát se odsuzování
neznamená, že byste neměli rozpoznat dysfunkčnost nebo nevědomí. Znamená to být
„vědoucím", nikoli „reagujícím" soudcem. Místo abyste bojovali v temnotě, přinášíte světlo.
Místo abyste reagovali na sebeklam, uvědomujete si jej. Být vědoucím vytváří prostor
láskyplné a vědomé přítomnosti, která umožňuje všem lidem být tím, čím jsou. Nic nemůže
přinést transformaci rychleji. Pokud to děláte, váš partner nemůže žít s vámi a zároveň zůstat
nevědomým.
Jestliže si oba partneři přejí, aby byl jejich vztah duchovním cvičením, tím lépe. Oba můžete
vyjadřovat své myšlenky a pocity, jakmile se objeví, takže vás přestanou otravovat. Naučte se
naslouchat svému partnerovi nezaujatě. Dejte mu prostor, aby se mohl vyjádřit. Buďte
pozorní. Odsuzování a napadání - a všechny strategie, které mají posílit vaše ego - budou
zbytečné. Nejdůležitější je dát prostor druhým i sobě. Jinak nemůže vzkvétat láska. Když se
oba partneři přestanou ztotožňovat se svou myslí, se svými názory a se svým emočním tělem,
budou žít v blaženém partnerském vztahu. Místo abyste jeden na druhého přenášeli svou
bolest a nevědomí, místo abyste uspokojovali potřeby svého ega, budete vyzařovat lásku,
kterou cítíte v hloubi své duše, neboť si uvědomujete svou jednotu se vším, co je. Taková
láska nemá žádný protiklad.
Jestliže se váš partner stále ještě ztotožňuje se svou myslí a emočním tělem, bude to pro něho
velmi náročné. Není totiž snadné žít s osvíceným člověkem. Nebo lépe, je to tak snadné, že to
ego považuje za ohrožení své existence. Nesmíte zapomínat, že ego potřebuje problémy,
konflikty a „nepřátele", aby posílilo svůj pocit odloučenosti, na níž závisí jeho totožnost.
Mysl neosvíceného partnera bude hluboce nespokojená, protože nikdo nebude odporovat
jejím zafixovaným názorům, což je samozřejmě oslabí. Emoční tělo vyžaduje reakce, ale
žádné nepřicházejí. Dávejte si však pozor: někteří uzavření a necitliví lidé se mohou snažit
přesvědčit druhé, že oni jsou osvícení, zatímco s jejich partnerem je něco v nepořádku. Muži
to dělají častěji než ženy. Obvykle považují své partnerky za iracionální nebo emocionální.
Vnímáte-li své emoce, nejste daleko od svého vnitřního těla. Žijete-li převážně ve své hlavě,
tato vzdálenost je mnohem větší, takže chcete-li si uvědomovat své vnitřní tělo, musíte
nejdřív rozpustit své emoční tělo.
Nevyzařuje-li z vás láska a radost, nejste-li plně soustředění v přítomném okamžiku a nejste-li
otevření vůči všem bytostem, pak nejste osvícení. Stupeň osvícení lze poznat podle toho, jak
se chováte v obtížných situacích. Je-li vaše „osvícení" egoickou iluzí, život vám připraví
situace, v nichž se projeví vaše nevědomí -jako strach, hněv, deprese atd. Žijete-li v
partnerském vztahu, mnoho problémů vám způsobí partner. Například ženu může provokovat
necitlivý partner, který žije téměř stále ve své hlavě. Nepřítomnost lásky v jejich vztahu
probudí ženino emoční tělo a žena začne partnera kritizovat a obviňovat. Muž se začne bránit
proti těmto útokům, jež považuje za naprosto neodůvodněné, a uzavře se do sebe ještě víc.
Tato situace může aktivovat jeho emoční tělo. Nakonec oba partneři dosáhnou stavu
hlubokého nevědomí.
Nicméně v každé fázi tohoto dysfunkčního procesu se partneři mohou osvobodit od
nevědomí. Například ženino nepřátelství se může stát partnerovi signálem, aby se přestal
ztotožňovat se svou myslí. Místo aby se žena ztotožňovala se svým emočním tělem, může
pozorovat bolest ve svém nitru, a tím ji transformovat. Může vyjádřit své pocity a říci
partnerovi, jak se cítí. Samozřejmě že není jisté, zda ji partner vyslechne, ale přinejmenším
dostane příležitost soustředit se na přítomný okamžik, což mu umožní přerušit šílený cyklus
vzájemného obviňování. Pokud to žena neudělá, partner může začít pozorovat své reakce na
její bolest, místo aby reagoval. Stane se tichým pozorovatelem a vytvoří klidný prostor pro
čisté vědomí. Toto vědomí bolest nepopírá, ale neztotožňuje se s ní. Umožňuje bolesti být a
zároveň ji transformuje. Ženě se tak otevřou dveře do tohoto prostoru vědomí.
PROČ JSOU ŽENY BLÍŽE K OSVÍCENÍ
Musejí muži ci ženy překonat stejné překážky na cestě k osvícení?
Ano, ale pro ženu je obvykle snazší být ve svém těle, takže žena je přirozeně blíže k Bytí, a
tudíž k osvícení. Proto v mnoha starých kulturách žena symbolizovala transcendentální
realitu. Tato realita byla považována za lůno, které dává život všem bytostem. V knize Taote-
ťing (O Tao a ctnosti) je tao neboli Bytí popisováno jako „nekonečné, věčně přítomné",
jako „matka vesmíru". Ženy jsou blíže k Bytí, neboť je prakticky „ztělesňují". Kromě toho se
všechny bytosti a všechny věci musejí nakonec vrátit ke Zdroji. „Všechny věci mizí v tau.
Pouze tao trvá věčně." V psychologii a mytologii je Zdroj symbolizován světlou a temnou
stránkou ženství. Bohyně nebo Boží Matka dává život a bere život.
Když se lidé začali ztotožňovat s myslí a ztratili kontakt se svou božskou podstatou, začali
přemýšlet o Bohu jako o mužské bytosti. Muži ovládli společnost a ženy jim byly podřízeny.
Nenavrhuji návrat k ženskému symbolismu božství. Někteří lidé užívají slova Bohyně místo
slova Bůh, neboť se snaží obnovit rovnováhu mezi mužským a ženským principem, a to je
dobré. Tento symbolismus může být dočasně užitečný, ale stane se překážkou, jakmile se
snažíte realizovat čisté Bytí. Faktem však zůstává, že energetická frekvence mysli je v
podstatě mužská. Mysl se snaží manipulovat, odporovat, ovládat, vlastnit atd. Proto je tradiční
Bůh patriarchální, autoritativní postavou, které bychom se měli bát, jak nám radí Starý zákon.
Tento Bůh je projekcí lidské mysli.
Chceme-li se osvobodit z područí mysli a opět se spojit s hlubší realitou Bytí, musíme
přijímat život, místo abychom se mu bránili. To je však mnohem bližší ženskému principu.
Zatímco energie mysli je tvrdá a nepružná, energie Bytí je měkká a poddajná a přesto
mnohem mocnější než mysl. Mysl ovládá naši civilizaci, zatímco Bytí ovládá veškerý život
na této planetě i mimo ni. Bytí je Inteligence, jejímž viditelným projevem je hmotný vesmír.
Ačkoli ženy mají k Bytí blíže, i mužům je dostupné.
V současné době je většina mužů i žen ve spárech mysli. Většina lidí se ztotožňuje s myslí a s
emočním tělem. Právě to nám brání v dosažení osvícení. Největší překážkou pro muže je
mysl, zatímco největší překážkou pro ženy je emoční tělo.
ROZPOUŠTĚNÍ KOLEKTIVNÍHO EMOČNÍHO TĚLA
Proč je emoční tělo větší překážkou pro ženy?
Emoční tělo má obvykle jak kolektivní, tak osobní aspekt. Osobním aspektem je emoční
bolest nahromaděná v životě jedince. Kolektivním aspektem je bolest nahromaděná v
kolektivní lidské duši za celou historii lidstva. Kolektivní emoční tělo obsahuje mnoho
různých proudů. Některé rasy a země, v nichž dochází k extrémnímu násilí, mají silnější
kolektivní emoční tělo než ostatní. Člověk, který má silné emoční tělo a není schopen se s ním
přestat ztotožňovat, nejen opakovaně prožívá svou emoční bolest, ale také se často stává
pachatelem nebo obětí násilí. Na druhé straně však může být blíže k osvícení. To neznamená,
že osvícení nutně dosáhne, ale žije-li v nesnesitelných podmínkách, je mnohem víc
motivován, aby se probudil.
Každá žena, pokud nežije plně vědomým životem, je ovlivněna kolektivním ženským
emočním tělem. Toto tělo tvoří všechna bolest způsobená mužskou nadvládou, otroctvím,
vykořisťováním, násilím, porodními bolestmi, ztrátou dětí atd. Emoční nebo tělesná bolest,
kterou ženy cítí během menstruace, je kolektivním aspektem emočního těla, který se probouzí
v tomto období, i když může být probuzen i jindy. Emoční tělo omezuje volné proudění
životní energie. Podívejme se, zda se to nemůže stát příležitostí k dosažení osvícení.
Během menstruace jsou ženy často ovládány svým emočním tělem. Emoční tělo má nesmírně
silnou energii, a proto se s ním ženy nevědomě ztotožňují. Emoční tělo vytváří negativní
situace, aby se mohlo živit jejich energií. Chce víc bolesti v jakékoli formě. Tento proces,
který jsem již popsal, může být velice destruktivní.
Počet žen, které dnes dosahují plného vědomí, je vyšší než počet mužů a stále se zvyšuje.
Muži nakonec tohoto stavu také dosáhnou, ale ještě dlouho bude existovat rozdíl mezi
vědomím mužů a žen. Ženy se vracejí ke své přirozené funkci: být mostem mezi hmotným
světem a neviditelným Bytím, mezi tělesností a duchovností. Hlavním úkolem žen je
transformovat své emoční tělo.
Dokud se ženy ztotožňují se svou bolestí, nemohou se osvobodit od svého emočního těla.
Dokud je bolest součástí jejich já, ženy se nevědomě brání veškerým pokusům zbavit se
bolesti. Tento nevědomý proces mohou překonat pouze tím, že si jej plně uvědomí.
Uvědomit si, že se ztotožňujete se svou bolestí, může být šokující. Jakmile si to však
uvědomíte, přestanete se s bolestí ztotožňovat. Emoční tělo je energetické pole, které dočasně
uvázlo ve vašem vnitřním prostoru. Je to zablokovaná životní energie, která přestala proudit.
Emoční tělo existuje následkem vlivů z minulosti. Je to přežívající minulost ve vašem nitru, a
jestliže se s ním ztotožňujete, ztotožňujete se s minulostí. Myslíte si, že minulost je mocnější
než přítomnost. Věříte, že to, co vám druzí udělali v minulosti, je příčinou toho, čím jste dnes.
Nicméně jediná skutečná moc existuje v přítomném okamžiku: je to moc vašeho vědomí.
Jakmile si to uvědomíte, poznáte, že za svůj vnitřní prostor jste odpovědní pouze vy sami a že
minulost nemůže převládnout nad přítomným okamžikem.
Některé ženy, které se vzdaly své individuální totožnosti oběti, se stále ještě nezbavily
kolektivní totožnosti oběti. Stále se nemohou zbavit vzpomínky na to, ,,co muži udělali
ženám". Do jisté míry mají pravdu - a zároveň se mýlí. Mají pravdu v tom, že kolektivní
ženské emoční tělo je do značné míry důsledkem dlouhodobého mužského násilí. Mýlí se v
tom, že z tohoto faktu odvozují svou totožnost. Nemůže-li se žena zbavit hněvu a nenávisti,
znamená to, že se stále ztotožňuje se svým emočním tělem. To jí může dávat pocit solidarity s
ostatními ženami, ale udržuje ji to v područí minulosti a blokuje to její přístup k její podstatě a
síle. Když se ženy vyloučí z mužské společnosti, posiluje to jejich ego. A čím silnější je jejich
ego, tím jsou vzdálenější od své skutečné přirozenosti.
Proto se neztotožňujte se svým emočním tělem. Využijte je jako prostředku k dosažení
osvícení. Transformujte je ve vědomí. Nejlepším obdobím je doba menstruace. Pro mnoho
žen je to období nevědomí, protože jsou ovládány kolektivním ženským emočním tělem.
Jakmile však dosáhnete určité úrovně vědomí, můžete tento proces obrátit. Už jsem o tom
hovořil, ale dovolte mi to ještě jednou zopakovat.
Když cítíte, že se blíží menstruace, buďte velice pozorné a uvědomujte si své tělo. Jakmile se
objeví první známky předmenstruačního napětí, uvědomte šije a nenechte se jimi ovládnout.
První známkou může být například podrážděnost nebo záblesk hněvu nebo prostě nějaký
tělesný příznak. Ať je to cokoli, uvědomte si to dříve, než to začne ovládat vaše myšlení nebo
chování. Soustřeďte na to veškerou svou pozornost. Jestliže je to emoce, vnímejte její energii.
Uvědomte si, zeje to emoční tělo. Jakákoli emoce, na kterou se soustředíte, se rychle
transformuje. Jestliže je to tělesný příznak, vaše pozornost mu znemožní stát se emocí nebo
myšlenkou. Buďte bdělé a čekejte na další známky probouzejícího se emočního těla. Jakmile
se objeví, uvědomte si je.
Až se vaše emoční tělo úplně probudí, můžete prožívat silný vnitřní zmatek po dobu několika
dní. Ať se děje cokoli, zůstaňte soustředěné v přítomném okamžiku. Sledujte zmatek ve svém
nitru. Uvědomujte si jej. Nedovolte emočnímu tělu, aby ovládlo vaše myšlení. Pozorujte je.
Vnímejte jeho energii ve svém těle. Jak už víte, soustředěná pozornost znamená přijetí reality.
Skrze přijetí reality přijde transformace. Vaše emoční tělo se promění v jasné vědomí, stejně
jako vzplane poleno, když je hodíte do ohně. Menstruace se stane nejen radostným
vyjádřením vašeho žen-ství, ale také posvátným obdobím transformace, v němž dáte
vzniknout novému vědomí. Bude z vás vyzařovat vaše pravá přirozenost ve svém ženském
aspektu Bohyně i ve svém transcendentálním aspektu božského Bytí.
Je-li váš partner dostatečně vědomý, může vám pomoci tím, že bude v této době obzvlášť
soustředěný v přítomnosti. Bude-li plně soustředěný, když se začnete ztotožňovat se svým
emočním tělem, budete schopné následovat ho. To znamená, že kdykoli vás dočasně ovládne
emoční tělo, váš partner je nebude ztotožňovat s tím, čím opravdu jste. I když ho vaše emoční
tělo napadne, nebude vám to vyčítat a nebude se bránit. Bude plně soustředěný v přítomném
okamžiku. K dosažení transformace není potřeba nic víc. Totéž budete schopné udělat vy pro
něho, když se začne ztotožňovat se svou myslí.
Tímto způsobem mezi vámi vznikne trvalé energetické pole vysoké frekvence. V takovém
poli nemůže přežít žádná iluze ani bolest - nemůže přežít nic než láska. To je naplněním
božského smyslu vašeho partnerského vztahu. Váš vztah se stane vírem vědomí, který bude
přitahovat mnoho dalších lidí.
VZDEJTE SE VZTAHU K SOBĚ SAMÝM
Kdybychom byli plně vědomí, potřebovali bychom druhé lidi? Byl by muž. přitahován k ženě?
Cítila by se žena neúplná bez. muže?
Ať jste osvícení nebo nejste stále buď mužem, nebo ženou, takže na úrovni tělesné totožnosti
nejste úplní. Jste jen polovinou celku. Tuto neúplnost vnímáte jako přitažlivost k opačnému
pohlaví bez ohledu na to, jakého stupně vědomí jste dosáhli. Ve stavu vnitřního spojení však
cítíte tuto přitažlivost pouze na povrchu svého života. Celý svět vám připadá jako vlny na
povrchu nesmírného a hlubokého oceánu. Jste oceán a jste i vlna, ale uvědomujete si svou
totožnost oceánu. Ve srovnání s tou nesmírností a hloubkou není svět vln příliš důležitý.
To ovšem neznamená, že byste neměli hluboký vztah k druhým lidem. Opravdu hluboký
vztah k druhým můžete mít jedině tehdy, když si uvědomujete Bytí. Jste schopni vidět skrz
závoj forem. Ve sféře Bytí je muž a žena totéž. Vaše hmotné tělo může mít různé potřeby, ale
Bytí nemá žádné potřeby. Bytí je vždycky úplné. Uspokojení nebo neuspokojení vašich
potřeb nic nezmění na vašem hlubokém vnitřním stavu. Takže osvícený člověk, jehož potřeba
opačné polarity není uspokojena, může mít pocit neúplnosti na povrchní úrovni svého bytí,
ale ve svém nitru je naprosto spokojený, naplněný a klidný.
Je homosexualita překážkou na cestě k osvíceni?
Když si během dospívání uvědomíte, že jste „jiní" než ostatní, můžete se přestat ztotožňovat
se společensky podmíněnými formami myšlení a chování. Tato skutečnost automaticky zvýší
vaše vědomí nad úroveň vědomí nevědomé většiny, jejíž členové bezmyšlenkovitě přijímají
všechny ustálené konvence. V tomto smyslu vám homosexualita může pomoci. Být
outsiderem je sice obtížné, ale nutí vás to uvědomovat si víc než ostatní, což je výhoda, pokud
jde o osvícení.
Když se však ztotožníte se svou homosexualitou, uniknete z jedné pasti, ale padnete do jiné.
Budete hrát role, jež vám diktuje vaše představa, kterou jste si o sobě vytvořili jako o
homosexuálovi. Stanete se nevědomými. Nereálnými. Pod maskou svého ega budete
nešťastní. V takovém případě vám bude homosexualita překážkou. Vždycky však máte šanci.
Nespokojenost může být silným budičem.
Není předpokladem dobrého vztahu k druhým lidem dobrý vztah k sobě samému?
Nejste-li spokojeni sami se sebou, budete se snažit navázat vztahy s druhými lidmi, abyste
svou nespokojenost zakryli. Vaše nespokojenost se však dříve nebo později projeví a vy
pravděpodobně začnete obviňovat partnera.
Chcete-li být spokojeni sami se sebou, přijímejte přítomný okamžik.
Ale musíte mít vůbec nějaký vztah sami k sobě? Proč byste nemohli být sami sebou? Máte-li
vztah k sobě samým, jste rozpolcení na dvě části: jste subjektem i objektem. Tato dualita je
příčinou všech problémů ve vašem životě. Ve stavu osvícení jste sami sebou, „vy" a vaše „já"
splýváte v jeden celek. Neodsuzujete se, nelitujete se, nejste na sebe pyšní, nemilujete se atd.
Vaše rozpolcenost způsobená sebereflexí je vyléčena. Neexistuje žádné „já", které byste
museli bránit. Jakmile dosáhnete osvícení, přestanete mít vztah sami k sobě. Jakmile se vzdáte
tohoto vztahu, všechny vaše ostatní vztahy se naplní láskou.
