Smerujeme k poznaniu a vzostupu

PÁTÁ KAPITOLA

VĚDOMÁ PŘÍTOMNOST

JE TO NĚCO JINÉHO, NEŽ SI MYSLÍTE

Říkáte, že nejdůležitější je vědomá přítomnost. Myslím, že to chápu, ale nejsem si jistý, zda ten

stav znám z vlastní zkušenosti. Není to něco jiného než to, co si myslím, že to je?

Je to něco jiného! O přítomnosti nemůžete mluvit a mysl tomu nemůže rozumět. Chápat

přítomnost znamená být přítomný.

Udělejte malý pokus. Zavřete oči a řekněte si: „Jsem zvědav, jaká mě teď napadne myšlenka."

Pak se soustřeďte a čekejte. Čekejte jako kočka u myší díry. Jaká myšlenka se vynoří z myší

díry? Zkuste to.

§

Nuže?

Musel jsem dost dlouho čekat, než mě něco napadlo.

Samozřejmě. Dokud jste ve stavu intenzivního soustředění, nenapadají vás žádné myšlenky.

Jste klidný a velice pozorný. Jakmile vaše pozornost ochabne, začnou vás napadat myšlenky.

Vrátí se myšlenkový šum, klid zmizí. Jste zpátky v čase.

Někteří zenoví mistři někdy zkoušejí pozornost svých žáků tak, že se k nim zezadu tiše

přiblíží a nečekaně je uhodí holí. Jaký šok! Jestliže byl žák opravdu soustředěný a bdělý,

jestliže „měl bedra opásaná a lampu hořící", jak říká Ježíš, všiml si, že se k němu mistr

přiblížil, a uhnul se nebo ránu odrazil. Když si však mistra nevšiml, znamenalo to, že byl

ponořen v myšlenkách, jinými slovy byl nepřítomný a nevědomý.

Chcete-li si uvědomovat každodenní život, musíte být hluboce soustředěni ve svém nitru,

jinak vás vaše mysl bude unášet jako divoká řeka.

Co to znamená být „soustředěný ve svém nitru"?

Znamená to žít plně ve svém těle. Být soustředěn na vnitřní energetické pole. Vnímat své tělo

zevnitř. Vědomí těla vás udržuje pozornými. Udržuje vás v přítomnosti.

EZOTERICKÝ SMYSL „ČEKÁNÍ"

Pozornost lze přirovnat k čekání. Ježíš tohoto srovnání užíval v některých svých

podobenstvích. Taková pozornost není neklidným nebo znuděným čekáním, které je

odmítnutím přítomnosti, o němž jsem se už zmínil. Není to čekání, při kterém jste soustředěni

na určitý bod v budoucnosti, zatímco přítomnost si uvědomujete jako překážku, která vám

brání v dosažení toho, co chcete. Je to úplně jiný druh čekání, který vyžaduje dokonalou

ostražitost. Každou chvíli se může něco stát, a nejste-li naprosto bdělí a klidní, nevšimnete si

toho. O tomto druhu čekání mluví Ježíš. V tomto stavu je veškerá vaše pozornost soustředěna

v přítomném okamžiku. Nemyslíte, nevzpomínáte, nepředvídáte. Nejste napjatí, nemáte

strach, jste plně soustředěni v přítomnosti. Jste přítomní celou svou bytostí, každou buňkou ve

svém těle. V tomto stavu téměř úplně zmizí vaše „já", vaše osobnost, která má minulost a

budoucnost. A přesto neztrácíte nic cenného. Zůstáváte sami sebou. Ve skutečnosti jste sami

sebou víc než kdy předtím. Nebo ještě lépe, jedině teď, v tomto okamžiku, jste opravdu sami

sebou.

„Buďte jako služebník čekající na návrat svého pána," říká Ježíš. Služebník neví, kdy se pán

vrátí. Proto je bdělý, klidný a ostražitý, aby nepromeškal jeho návrat. V dalším podobenství

hovoří Ježíš o pěti lehkomyslných (nevědomých) ženách, které nemají dost oleje (vědomí),

aby jejich lampy hořely (aby si ženy uvědomovaly přítomnost), a proto zmeškají svého

ženicha (přítomný okamžik) a nedostanou se ke svatebnímu obřadu (osvícení). Tyto ženy se

liší od pěti moudrých žen, které mají dost oleje (jsou si vědomy přítomnosti).

Dokonce ani muži, kteří psali evangelium, nerozuměli těmto podobenstvím, takže překroutili

jejich smysl. Během pozdějších mylných interpretací se jejich skutečný smysl úplně ztratil.

Tato podobenství nehovoří o konci světa, ale o konci psychologického času. Hovoří o

transcendenci egoické mysli a o možnosti žít v úplně novém stavu vědomí.

KRÁSA VZNIKÁ V TICHOSTI VAŠÍ VĚDOMÉ PŘÍTOMNOSTI

To, co jste právě popsal, občas cítím, kdy z jsem úplně sám uprostřed přírody.

Ano. Zenoví mistři označují tento stav bezmyšlenkovitosti a totální vědomé přítomnosti

slovem satori. Ačkoli satori není trvalou transformací, buďte vděční, když přijde, neboťje

ukázkou stavu osvícení. Možná jste podobný stav prožili mnohokrát, ale nevěděli jste, co to

je, a neuvědomovali jste si jeho význam. Chcete-li si uvědomovat krásu a posvátnost přírody,

musíte být soustředěni v přítomnosti. Pozorovali jste někdy nekonečnou noční oblohu,

ohromilo vás to naprosté ticho a nesmírnost prostoru? Poslouchali jste zvuk horského potoka?

Poslouchali jste zpěv kosa za tichého letního soumraku? Abyste si to mohli uvědomit, vaše

mysl musí být klidná. V takových chvílích musíte odhodit všechny své problémy a

zapomenout na minulost a budoucnost a na všechno, co znáte; jinak se budete dívat a nic

neuvidíte, budete poslouchat a nic neuslyšíte. Musíte být naprosto soustředěni v přítomném

okamžiku.

Za krásou vnějších forem je něco víc: něco, co nelze pojmenovat, jakási hluboká, vnitřní,

posvátná podstata. Tato vnitřní podstata vyzařuje ze všeho krásného. Vnímáte ji jen tehdy,

když jste plně přítomní. Je tato bezejmenná podstata totéž co vaše přítomnost? Mohla by

existovat bez vaší přítomnosti? Přemýšlejte o tom.

§

Když jste prožívali takovéto okamžiky úplného soustředění, pravděpodobně jste si

neuvědomovali, že jste přechodně ve stavu naprosté bezmyšlenkovitosti. To proto, že pauza

mezi tímto stavem a myšlením je velice krátká. Vaše satori možná trvalo jen několik vteřin,

než vás napadla první myšlenka, nicméně existovalo. Jinak byste nemohli vnímat tu krásu.

Mysl nemůže vnímat ani vytvořit krásu. Všechnu tu krásu a posvátnost jste vnímali jen

několik vteřin, dokud jste byli plně soustředěni v přítomném okamžiku. Pravděpodobně jste si

nevšimli zásadního rozdílu mezi bezmyšlenkovitým vnímáním krásy a myšlenkou, jež ji

vzápětí pojmenovala a interpretovala. Časový interval mezi těmito dvěma stavy byl tak

krátký, že vám to připadalo jako jeden souvislý proces. Faktem je, že jakmile vás napadla

první myšlenka, celý zážitek byl vzpomínkou.

Čím delší časový interval mezi vjemem a myšlenkou, tím jste

hlubší a vědomější.

Mnozí lidé jsou tak uvězněni ve své mysli, že pro ně krása přírody vůbec neexistuje. Mohou

sice říci, že nějaká květina je krásná, ale to je pouze mechanické pojmenování. Tito lidé

nejsou soustředěni v přítomnosti, a proto květinu opravdu nevidí, nevnímají její podstatu, její

posvátnost - stejně jako neznají sami sebe, jako nevnímají svou vlastní podstatu, svou vlastní

posvátnost.

Protože žijeme v kultuře ovládané racionálním myšlením, naše moderní obrazy, architektura,

hudba a literatura postrádají krásu a vnitřní podstatu. Lidé, kteří tato díla tvoří, nejsou schopni

se osvobodit - ani na okamžik - od své mysli. Proto nejsou nikdy ve spojení se svým vnitřním

zdrojem tvořivosti a krásy. Mysl ponechaná sama sobě tvoří jen zrůdnosti, a to nejen v

obrazárnách. Podívejte se na naše města a průmyslové pustiny. Ještě žádná civilizace

nevytvořila něco tak ošklivého.

ČISTÉ VĚDOMÍ

Je vědomá přítomnost totéž co Bytí?

Když si uvědomujete Bytí, Bytí si uvědomuje samo sebe. Když si Bytí uvědomuje samo sebe

-je to vědomá přítomnost. Jelikož Bytí, vědomí a život jsou synonyma, lze říci, že vědomá

přítomnost je život nebo vědomí, které si uvědomuje samo sebe. Nelpěte však na jednotlivých

slovech, nesnažte se tomu rozumět. K tomu, abyste si uvědomovali přítomnost, nemusíte

ničemu rozumět.

Rozumím tomu, co jste právě řekl, ale mám dojem, ze Bytí neholí nejvyšší transcendentální

realita, není kompletní a že se neustále vyvíjí. Potřebuje Bůh čas k osobnímu růstu?

Tak se to jeví nám z naší omezené perspektivy viditelného vesmíru. „Já jsem Alfa a Omega,"

říká Bůh, „Ten, který je a který byl a který přichází, Všemohoucí." V mimočasové sféře, kde

žije Bůh a která je také vaším domovem, je začátek a konec, Alfa a Omega totéž; podstata

všeho, co kdy bylo a co kdy bude, je vždy přítomná v neviditelném stavu jednoty a

dokonalosti - který si lidská mysl nedovede ani představit, ani pochopit. V našem světě

zdánlivě oddělených forem je věčná dokonalost nemyslitelný pojem. Člověku se zdá, že i

vědomí, toto světlo vyzařující z věčného Zdroje, je v procesu vývoje, ale to jen díky našemu

omezenému vnímání. Z absolutního hlediska tomu tak není. Teď však hovořím o vývoji

vědomí na tomto světě.

Všechno, co existuje, má Bytí, všechno má božskou podstatu, všechno má určitý stupeň

vědomí. Dokonce i kámen má elementární vědomí; jinak by nemohl existovat a jeho atomy a

molekuly by se rozptýlily do prostoru. Všechno je živé. Slunce, Země, rostliny, zvířata, lidévšechny

formy jsou projevem určitého stupně vědomí.

Svět vzniká, když na sebe vědomí bere tvary a formy, myšlenkové formy a hmotné formy.

Podívejte se na miliony životních forem jen na této planetě. V moři, na souši i ve vzduchu - a

každá forma se miliónkrát opakuje. Proč? Hraje snad někdo nebo něco jakousi hru, hru s

formami? Tuto otázku si položili staří indičtí vizionáři. Ti chápali svět jako hru, kterou hraje

Bůh. V této hře, které říkali lila, nejsou jednotlivé životní formy příliš důležité. Například

většina mořských tvorů nežije déle než pět minut po narození. Ani lidé nežijí příliš dlouho, a

když umřou, je to jako by nikdy nebyli. Je to tragické a kruté? Pouze když vytvoříte

oddělenou totožnost pro každou životní formu, když zapomenete, že vědomí je božská

podstata, jež se projevuje v různých formách. To však nemůžete opravdu vědět, dokud si

neuvědomíte své vlastní božství jako čisté vědomí.

Když se vám v akváriu narodí ryba a vyjí dáte jméno Jana, napíšete jí křestní list a řeknete jí o

její rodině, a za dvě minuty ji sežere jiná ryba - je to tragické. Ale jen proto, že jste vytvořili

oddělenou totožnost tam, kde žádná nebyla. Oddělili jste fragment dynamického procesu,

molekulárního tance a udělali jste z něj samostatnou entitu.

Vědomí se převléká do různých forem, dokud nedosáhnou takové složitosti, že se v nich

úplně ztratí. U moderního člověka se vědomí ztotožňuje se svým převlečením. Uvědomuje si

svou existenci jako forma, a proto žije ve strachu ze zničení své tělesné a myšlenkové formy.

To je naše egoická mysl, kteráje počátkem naší dys-funkčnosti. Zdá se, že se během naší

evoluce něco pokazilo. I to je však součástí Boží hry. Utrpení způsobené naší dysťunkčností

nakonec nutí naše vědomí, aby se přestalo ztotožňovat s formou: Vědomí si začíná

uvědomovat samo sebe, avšak na mnohem hlubší úrovni než předtím.

Tento proces vysvětluje Ježíš ve svém podobenství o ztraceném synu, který odchází z

domova, utratí všechny peníze a nakonec se vrací. Po návratu ho otec miluje víc než před jeho

odchodem. Syn je stejný jako předtím, ale teď má v sobě něco hlubšího. Toto podobenství

popisuje cestu od nevědomé dokonalosti skrze zdánlivou nedokonalost a „zlo" k vědomé

dokonalosti.

Uvědomujete si teď hlubší a širší význam pozorování své mysli? Kdykoli pozorujete svou

mysl, vaše vědomí se přestává ztotožňovat s myšlenkovými formami a stává se nezaujatým

pozorovatelem. Následkem toho se pozorovatel - čisté vědomí za všemi formami -stane

silnějším a myšlenkové formy se stanou slabšími. Když hovoříme o pozorování vlastní mysli,

zosobňujeme událost kosmického významu: skrze vás se vědomí probouzí ze svého snu o

ztotožnění a zbavuje se formy. To je předzvěstí a zároveň už také součástí události, kteráje

pravděpodobně ve vzdálené budoucnosti, pokud jde o chronologický čas. Tato událost se

nazývá - konec světa.

§

Až se vědomí osvobodí od svého ztotožnění s tělesnou a duševní formou, stane se čistým či

osvíceným vědomím, neboli vědomou přítomností. To se už stalo v životě několika jedinců a

pravděpodobně se to brzy stane v životě mnoha lidí, ačkoli to není jisté. Většina lidí je stále

ve spárech egoického modu vědomí: vědomí, které se ztotožňuje s myslí a je myslí ovládáno.

Pokud se od své mysli lidé neosvobodí, jejich mysl je zničí. Budou prožívat stále větší

zmatek, konflikty, násilí, zoufalství a šílenství. Egoická mysl je jako potápějící se loď. Když z

ní nevyskočíte, utopíte se. Kolektivní mysl lidstva je nejšílenější a nejdestruktivnější entita,

jaká kdy existovala na této planetě. Co si myslíte, že se stane, když se lidské vědomí

nezmění?

Jedinou úlevou pro mnoho lidí je občasný návrat na úroveň vědomí pod myšlením. Každý to

dělá ve spánku. Do určité míry se to děje také prostřednictvím sexu, alkoholu a dalších drog,

které potlačují přílišnou duševní aktivitu. Kdyby nebylo alkoholu, sedativ a antidepresivních

drog, které se dnes užívají v nesmírných kvantitách, šílenství lidské mysli by bylo ještě

zjevnější. Věřím, že mnozí lidé by se stali nebezpečím pro sebe i pro druhé, kdyby nemohli

užívat drogy. Tyto drogy vás ovšem jen udržují v dysfunkčním stavu. Jejich masové užívání

jen oddaluje zhroucení starých struktur mysli a přechod na vyšší úroveň vědomí.

Návrat k nižším úrovním vědomí našich vzdálených předků, zvířat a rostlin není možný.

Neexistuje cesta zpátky. Má-li lidstvo přežít, bude muset postoupit na vyšší úroveň. Vědomí

se vyvíjí v celém vesmíru v miliardách forem. Takže i když se nám nepodaří dosáhnout vyšší

úrovně, nebude na tom příliš záležet. Vědomí se projeví skrze nějakou jinou životní formu.

Nicméně skutečnost, že čtete tuto knihu, je jasnou známkou toho, že se nové vědomí na této

planetě začíná rozšiřovat.

Nejde o nic osobního: Nic vás neučím. Vy jste vědomí a nasloucháte sami sobě. Jedno

východní rčení říká: „Učitel a žáci tvoři učení." Samotná slova nejsou důležitá. Slova nejsou

Pravda: pouze k ní ukazují. Ačkoli každé slovo má svou historii a pochází z minulosti, slova,

která vám teď říkám, jsou nositeli vysoké energie vědomé přítomnosti.

Mlčení je ještě účinnějším nositelem přítomnosti; proto si uvědomujte mlčení za mými slovy.

Uvědomujte si pomlky. Naslouchat tichu je snadný a bezprostřední způsob, jak se stát

vědomě přítomným. Kde je zvuk, tam je také ticho mezi jednotlivými zvuky. Naslouchání

tichu vás okamžitě naplní klidem. Pouze klid a ticho ve vašem nitru může vnímat ticho ve

vnějším světě. A je hluboké ticho něco jiného než vědomá přítomnost, vědomí osvobozené od

myšlení?

S

KRISTUS: REALITA VAŠÍ BOŽSKÉ PŘÍTOMNOSTI

Nelpěte na žádném slově. Vědomou přítomnost můžete nahradit slovem „Kristus", má-li to

pro vás větší význam. Kristus je vaše božská podstata nebo Já, jak se tomu někdy říká na

Východě. Jediný rozdíl mezi Kristem a přítomností je v tom, že slovo Kristus označuje vaše

vnitřní božství bez ohledu na to, zda si je uvědomujete, kdežto vědomá přítomnost znamená

probuzené božství neboli božskou podstatu.

Když si uvědomíte, že v Kristu není minulost ani budoucnost, zbavíte se mnoha falešných

názorů. Říci, že Kristus byl nebo bude je contradictio in adiecto. Ježíš byl. Byl to člověk,

který žil před dvěma tisíci lety a realizoval božskou přítomnost, svou pravou přirozenost. A

Ježíš řekl: „Než byl Abraham, já jsem." Neřekl: „Existoval jsem předtím, než se narodil

Abraham." To by znamenalo, že byl stále ještě v dimenzi času a formy. Použití slov já jsem

ve větě, která začíná v čase minulém, vyjadřuje radikální změnu, přerušení časové dimenze.

Je to velice hluboké prohlášení. Ježíš se pokusil bezprostředně vyjádřit smysl vědomé

přítomnosti, seberealizace. Překročil hranice vědomí ovládaného časem a vstoupil do

mimoča-sové sféry. Do světa vstoupila dimenze věčnosti. Věčnost ovšem neznamená

nekonečný čas, nýbrž žádný čas. A tak se člověk Ježíš stal Kristem, nástrojem čistého

vědomí. A jak se definuje sám Bůh? Říká snad, že vždycky byl a vždycky bude? Samozřejmě

že ne. Bůh řekl: „JSEM, CO JSEM." Žádný čas, jen přítomnost.

Druhý příchod Krista znamená transformaci lidského vědomí, přechod z času do přítomnosti,

přechod od myšlení k čistému vědomí, nikoli příchod nějakého muže nebo ženy. Kdyby se

Kristus zítra vrátil v nějaké vnější formě, nemohl by vám říci nic jiného než tohle: „Jsem

Pravda. Jsem božská přítomnost. Jsem věčný život. Jsem ve vašem nitru. Jsem tady. Jsem

teď."

§

Krista nikdy nezosobňujte. Nedělejte z něj formu. Skutečné boží matky a osvícení mistři

nejsou zvláštní jako osobnosti. Jsou mnohem prostší a obyčejnější než obyčejní lidé. Každý,

kdo má silné ego, by je považoval za bezvýznamné nebo by si jich vůbec nevšiml.

Jste-li přitahováni k osvícenému učiteli, pak je to proto, že jste už dostatečně vědomí, abyste

poznali vědomí v druhém. Bylo mnoho lidí, kteří nepoznali Ježíše nebo Buddhu, a mnoho lidí

je přitahováno k falešným učitelům. Egoisté jsou přitahováni k egoistům. Temnota

nerozpozná světlo. Jen světlo může poznat světlo. Proto nevěřte, že světlo je mimo vás nebo

že přichází v jediné formě. Je-li pouze váš učitel vtělením Boha, kdo jste vy? Jakýkoli druh

výlučnosti je ztotožnění s formou; a ztotožnění s formou znamená ego, ať je sebelépe

zamaskované.

Užívejte přítomnost mistra jako zrcadla, jež odráží vaši pravou totožnost, abyste se stali ještě

vědomějšími. Brzy zjistíte, že není rozdíl mezi „mou" a „tvou" vědomou přítomností.

Přítomnost je jen jedna.

Skupinová práce vám také pomůže zesílit světlo vědomé přítomnosti. Skupina lidí ve stavu

vědomé přítomnosti vytváří kolektivní energetické pole nesmírné intenzity. Nejenže povznáší

vědomí každého člena skupiny, ale také pomáhá osvobodit kolektivní vědomí lidstva od

nadvlády mysli. To činí stav vědomé přítomnosti dostupnější všem lidem. Pokud však alespoň

jeden člen skupiny není schopen udržet energii tohoto stavu vědomí, egoická mysl se může

snadno prosadit a sabotovat práci celé skupiny. Ačkoli je skupinová práce neocenitelná, sama

o sobě nestačí a nesmíte se na ni spoléhat. Nesmíte spoléhat ani na učitele nebo mistra, kromě

přechodného období, kdy se učíte praktikovat vědomou přítomnost.