Smerujeme k poznaniu a vzostupu

ČTVRTÁ KAPITOLA

STRATEGIE VYHÝBÁNÍ SE

PŘÍTOMNÉMU OKAMŽIKU

ZTRÁTA PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU: ZÁKLADNÍ SEBEKLAM

I když připustím, že čas je pouhou iluzí, co se změní v mém životě? Stejně musím žít ve světě,

který je ovládán časem.

Racionální souhlas je jen další formou víry a nic nezmění ve vašem životě. Chcete-li tuto

pravdu realizovat, musíte podle ní žít. Bude-li každá buňka ve vašem těle plná života a

budete-li vnímat tento život jako radost z Bytí, pak můžete říci, že jste se osvobodil od času.

Jak mohu říci, že jsem se osvobodil od času, když stále musím platit účty, když stále stárnu a

jednou zemřu jako všichni ostatní?

Zítřejší účty nejsou problém. Smrt hmotného těla není problém. Problém je ztráta přítomného

okamžiku, neboť vás nutí dělat si osobní problémy z pouhých situací, událostí a emocí. Ztráta

přítomného okamžiku je ztrátou Bytí.

Chcete-li se osvobodit od času, musíte se zbavit psychologické potřeby odvozovat svou

totožnost z minulosti a nesmíte očekávat, že dosáhnete naplnění v budoucnosti. Osvobození

od času je nejhlubší transformací vědomí, jakou si můžete představit. V některých vzácných

případech k tomu dochází dramaticky a radikálně a jednou provždy. Obvykle se to stává

lidem, kteří se uprostřed intenzivního utrpení úplně vzdají přítomnému okamžiku. Většina lidí

se o to však musí snažit.

Když poprvé pocítíte tento mimočasový stav vědomí, začnete se pohybovat mezi dimenzí

času a dimenzí vědomé přítomnosti. Uvědomíte si, že v přítomném okamžiku žijete jen

málokdy. Už toto uvědomění je velký úspěch, neboť je stavem vědomé pozornosti -i když

zpočátku jen velmi krátkým a prchavým. Postupně se však soustřeďujete na přítomný

okamžik stále častěji a kdykoli si uvědomíte, že jej ztrácíte, jste schopni v něm zůstat o něco

déle. Dokud nejste schopni žít v přítomnosti, to jest dokud si plně neuvědomujete přítomný

okamžik, pohybujete se mezi vědomím a nevědomím, mezi stavem vědomé přítomnosti a

stavem ztotožnění se s myslí. Znovu a znovu ztrácíte přítomný okamžik, znovu a znovu se do

něj vracíte, až se nakonec vědomá přítomnost stane vaším převládajícím stavem.

Většinou si však přítomný okamžik uvědomujeme jen ve vzácných situacích a pouze

krátkodobě. Většina lidí se pohybuje nikoli mezi vědomím a nevědomím, ale pouze mezi

různými rovinami nevědomí.

NORMÁLNÍ NEVĚDOMÍ A HLUBOKÉ NEVĚDOMÍ

Mluvíte o různých rovinách nevědomí. Co tím myslíte ?

Jak asi víte, ve spánku se neustále pohybujete mezi bezesným spánkem a sněním. Podobným

způsobem se většina lidí v bdělém stavu pohybuje mezi normálním nevědomím a hlubokým

nevědomím. V normálním nevědomí se ztotožňujete se svými myšlenkami a emocemi, s

předměty své touhy a nenávisti. Pro většinu lidí je to normální stav. V tomto stavu jste

ovládáni svou egoickou myslí a neuvědomujete si Bytí. Je to stav téměř ustavičné

nespokojenosti, nudy nebo nervozity. Pravděpodobně si to neuvědomujete, protože je to

součást „normálního" života, stejně jako si neuvědomujete například zvuk větráku, dokud se

nezastaví. Když se konečně zastaví, máte pocit úlevy. Mnoho lidí se nevědomě snaží přehlušit

pocit nespokojenosti alkoholem, drogami, sexem, jídlem nebo prací. Tyto aktivity, které

mohou být příjemné, když se jim oddáváme s mírou, se stávají návykem a přinášejí nám jen

přechodný pocit úlevy.

Když se dostaneme do obtížné situace, která ohrožuje naše ego, stav nevědomé

nespokojenosti se změní v akutní nespokojenost nebo utrpení. Tento stav se liší od

normálního nevědomí pouze svou intenzitou.

Odmítání toho, co je, vyvolává nespokojenost, kterou většina lidí považuje za normální. Když

však tento stav nevědomého odmítání reality zesílí, pociťujeme akutní zlost, strach, depresi

atd. Hluboké nevědomí je často známkou toho, že se probudilo naše emoční tělo a že se s ním

ztotožňujeme. Fyzické násilí by bylo nemožné bez hlubokého nevědomí. K projevům násilí

může snadno dojít, kdykoli skupina lidí nebo dokonce celý národ vytváří negativní

energetické pole.

Nejlepším měřítkem vaší úrovně vědomí jsou vaše reakce na obtížné životní situace. V

takových situacích se obvykle nevědomý člověk stává ještě nevědomější, zatímco vědomý

člověk se stává vědomějším. Obtížné situace můžete využít buď k tomu, abyste se probudili,

nebo abyste usnuli ještě hlubším spánkem. Sen vašeho normálního nevědomí se pak změní v

noční můru.

Nejste-li schopni uvědomovat si přítomný okamžik za normálních okolností, například když

se procházíte v lese nebo když s někým hovoříte, je jisté, že nebudete schopni uvědomovat si

přítomnost, když se situace zhorší. Necháte se ovládat emocemi, které jsou nakonec vždy

určitou formou strachu, a ponoříte se do stavu ještě hlubšího nevědomí. Obtížné situace jsou

vaší zkouškou. Stav vašeho vědomí se pozná podle toho, jak reagujete na obtížné životní

situace, nikoli podle toho, jak dlouho vydržíte sedět se zavřenýma očima, ani podle toho, jaké

máte vize.

Proto je nutné uvědomovat si přítomnost za normálních okolnosti, když je všechno poměrně

snadné. Tímto způsobem se zlepší vaše schopnost soustředit se. Vědomé soustředění vytváří

intenzivní energetické pole ve vašem nitru i kolem vás. Do tohoto pole nemůže vstoupit žádné

nevědomí, žádné negativní emoce a žádné násilí, stejně jako v přítomnosti světla nemůže

existovat temnota.

Až se naučíte sledovat své myšlenky a emoce, což je nutná součást vědomé pozornosti,

budete možná překvapeni, jak málokdy jste opravdu klidní, spokojení a vyrovnaní. Vaše mysl

se bude snažit odvést vaši pozornost od přítomného okamžiku.

CO HLEDAJÍ?

Carl Jung se v jedné ze svých knih zmiňuje o indiánském náčelníkovi, který mu řekl, že

většina bělochů má napjaté tváře, zírající oči a kruté chování. „Běloši stále něco hledají," řekl

mu náčelník. „Co vlastně hledají? Zdá se, že pořád něco chtějí. Jsou stále neklidní a

nespokojení. My nevíme, co chtějí. Myslíme si, že jsou šílení."

Lidé znali vnitřní nespokojenost dlouho před vznikem průmyslové civilizace, ale v západní

společnosti, která dnes zahrnuje téměř celou Zemi, se tato nespokojenost projevuje obzvlášť

silně. Lidé byli nespokojení v době Ježíše i v době Buddhy a dlouho předtím. Z čeho máte

strach, ptal se Ježíš svých učedníků. „Může vám úzkostná myšlenka přidat jediný den

života?" Buddha učil, že kořenem utrpení je naše ustavičná žádostivost.

Odpor přijímat přítomný okamžik, způsobený ztrátou vědomí Bytí, je základem naší

odlidštěné průmyslové civilizace. Také Freud si uvědomoval existenci této vnitřní

nespokojenosti, ale nechápal její skutečné příčiny a nevěřil, zeje možné se od ní osvobodit.

Tato kolektivní dysfunkčnost vytvořila velice nešťastnou a bezohlednou civilizaci, která se

stala hrozbou nejen sama sobě, ale také životu na Zemi.

ODSTRANĚNÍ NORMÁLNÍHO NEVĚDOMÍ

Jak se můžeme zbavit tohoto neštěstí?

Uvědomujte si svůj vnitřní stav. Pozorujte, jak odmítání přítomného okamžiku a odpor k

tomu, co je, vyvolává napětí a nespokojenost ve vašem nitru. Všechno nevědomé se rozptýlí

ve světle vědomí. Jakmile rozptýlíte své normální nevědomí, rozzáří se světlo vašeho vědomí

a bude pro vás snazší zabývat se hlubokým nevědomím, kdykoli ucítíte jeho tlak. Normální

nevědomí je však zpočátku obtížné odhalit, protože je tak normální.

Proto sledujte svůj duševní stav. Ptejte se sami sebe: „Jsem v tuto chvíli spokojen?" nebo, „Co

se děje v mém nitru?" Sledujte, co se odehrává ve vás, alespoň tak, jako sledujete, co se děje

kolem vás. Vyřešíte-li své vnitřní problémy, vyřeší se i problémy vnější. Primární realita je ve

vašem nitru, sekundární realita je ve vnějším světě. Na tyto otázky však neodpovídejte

okamžitě. Soustřeďte svou pozornost dovnitř. Jaké myšlenky produkuje vaše mysl? Jaké máte

pocity? Uvědomujte si své tělo. Cítíte nějaké napětí? Jestliže ano, snažte se zjistit, jakým

způsobem se bráníte životu - tím, že odmítáte přítomný okamžik. Je mnoho způsobů, jakými

se nevědomě bráníme přítomnému okamžiku. Uvedu několik příkladů. Častým cvičením se

vaše schopnost sebepozorování zlepší.

OSVOBOZENÍ OD NESPOKOJENOSTI

Nelíbí se vám to, co děláte? Cítíte nevyslovený odpor k někomu blízkému? Uvědomujete si,

že negativní energie, která z vás vyzařuje, otravuje vás i lidi ve vašem okolí? Dobře se

soustřeďte. Cítíte sebemenší odpor či neochotu? Jestliže ano, pozorujte ji na myšlenkové i

emoční úrovni. Jaké vás napadají myšlenky? Pak se soustřeďte na své emoce, které jsou

reakcí vašeho těla na vaše myšlenky. Uvědomujte si své emoce. Jsou příjemné, nebo

nepříjemné? Je to energie, kterou byste v sobě chtěli mít? Máte na vybranou?

Možná vás někdo využívá, možná děláte něco nudného, možná vás někdo rozčiluje, ale to je

vedlejší. Nezáleží na tom, zda vaše emoce jsou nebo nejsou odůvodněné. Faktem zůstává, že

se bráníte tomu, co je. Děláte si z přítomného okamžiku nepřítele. Vyvoláváte konflikt mezi

vnitřní a vnější realitou. Vaše nespokojenost znečišťuje nejen vaše vnitřní bytí, ale také

kolektivní duši lidstva, jehož jste neoddělitelnou součástí. Znečišťování Země je jen odrazem

vnitřního duševního znečištění: miliony nevědomých jedinců zanedbávají svůj vnitřní prostor.

Buď přestaňte dělat, co děláte, promluvte si s člověkem, jenž vás rozčiluje, a řekněte mu, co si

myslíte, nebo se zbavte negativních emocí, které vaše mysl produkuje a které jen posilují vaše

falešné já. Je důležité uvědomit si marnost takového počínání. Negativní přístup k jakékoli

situaci nic nevyřeší. Všechno, co děláte pod vlivem negativní energie, se touto energií znečistí

a časem způsobí ještě větší bolest a nespokojenost. Jakýkoli negativní vnitřní stav je

nakažlivý. Nespokojenost se rozšiřuje snáze než tělesná choroba, neboť probouzí a posiluje

latentní negativitu v druhých, pokud nejsou imunní - pokud nežijí vědomě.

Znečišťujete svět, nebo jej očišťujete? Jen vy sami jste odpovědní za svůj vnitřní prostor,

stejně jako jste odpovědní za tuto planetu. Až lidé vyčistí svůj vnitřní prostor, přestanou

znečišťovat Zemi.

Jak se můžeme zbavit negativních emocí?

Tím, že je odhodíte. Jak odhodíte žhavý uhlík, který držíte v ruce? Jak se zbavíte těžkého a

zbytečného břemene, jež nesete? Tím, že si uvědomíte, že jej už nechcete nést, a že jej

odhodíte.

Hluboké nevědomí nebo hlubokou bolest je nutno transformovat tím, že přijímáme realitu a

žijeme vědomě v přítomnosti. Mnoho nevědomých návyků můžeme odhodit, jakmile si

uvědomíme, zeje už nepotřebujeme, jakmile pochopíme, že máme na vybranou, neboť nejsme

jen uzlíkem podmíněných reflexů. To ovšem předpokládá, že si uvědomíme moc přítomného

okamžiku. Bez toho nemáme žádnou volbu.

Ríkáte-li, že některé emoce jsou negativní, nevytváříte duševní polaritu dobra a zla?

Nevytvářím. Tato polarita byla vytvořena v dřívějším stadiu, když vaše mysl odsoudila

přítomný okamžik jako špatný; tento soud vyvolal negativní emoci.

Ríkáte-li, že některé emoce jsou negativní, neříkáte tím, že by neměly existovat? Myslím, že

bychom měli přijímat všechny emoce a že bychom je neměli odsuzovat jako nežádoucí. Cítit k

něčemu odpor je v pořádku. Být rozzlobený, podrážděný nebo náladový je v pořádku -jinak

bychom potlačovali své emoce a vyvolávali vnitřní konflikt. Všechno je dobré takové, jaké to

je.

Samozřejmě. Jakmile už cítíte nějakou emoci nebo reakci, přijměte ji. Vaše reakce nebyla

dostatečně vědomá. To je fakt, nikoli odsouzení. Kdybyste měli na vybranou nebo kdybyste si

uvědomovali, že máte na vybranou, vybrali byste si utrpení nebo radost? Spokojenost nebo

nespokojenost? Klid nebo konflikt? Vybrali byste si myšlenku nebo emoci, která vám brání

žít v přirozeném stavu pohody? Všechny takové emoce označuji za negativní, čímž chci

prostě říci, že jsou špatné jako například žaludeční nevolnost.

Jak je možné, že lidé zabili přes 100 milionů lidí jen v tomto století? Něco takového je

nepředstavitelné, a to nemluvím o duševním a fyzickém utrpení, jež lidé každý den způsobují

jeden druhému a všem ostatním živým bytostem.

Chovají se tak, protože jsou ve spojení se svou přirozeností, s radostí vnitřního života?

Samozřejmě že ne. Pouze lidé, kteří jsou v hluboce negativním stavu, kteří se cítí opravdu

špatně, mohou vytvářet takovou realitu jako odraz toho, jak se cítí. Dnes ničí přírodu a

planetu, která je udržuje při životě. Je to neuvěřitelné, ale je to pravda. Člověk je nebezpečně

šílený a velmi nemocný živočišný druh. To není soud. To je fakt. Je však také fakt, že pod

povrchem tohoto šílenství je zdraví. Uzdravení a spása jsou dostupné hned teď. Je jistě

pravda, že když přijmete své negativní emoce, nemusíte se jimi už nechat ovládat a přenášet

je na druhé. Nejsem si však jistý, zda neklamete sami sebe. Když jste se naučili přijímat své

emoce, musíte se snažit dosáhnout dalšího stadia, kde je přestanete vytvářet. Pokud to

neuděláte, vaše „přijímání" se stane pouhou nálepkou, která dovoluje vašemu egu oddávat se

svému neštěstí a tím posilovat pocit odloučenosti od ostatních lidí, od okolního světa a od

přítomného okamžiku. Jak víte, odloučenost je základem pocitu totožnosti vašeho ega.

Skutečné přijímání by tyto pocity okamžitě transformovalo. A kdybyste opravdu věděli, že

všechno je ,,v pořádku", jak říkáte a což je samozřejmě pravda, měli byste tyto negativní

emoce? Kdybyste opravdu přijímali realitu, kdybyste se nebránili tomu, co je, nikdy by

nemohly vzniknout. Sice si myslíte, že „všechno je v pořádku", ale v hloubi duše tomu

nevěříte, a proto se realitě bráníte. A právě to způsobuje vaše negativní emoce.

I to je v pořádku.

Obhajujete své právo žít v nevědomí a trpět? Nemějte strach, nikdo vám to právo nebere.

Když si uvědomíte, že vám je po nějakém jídle špatně, budete je i nadále jíst a tvrdit, zeje v

pořádku být nemocný?

AŤ JSTE KDEKOLI, BUĎTE TAM ÚPLNĚ

Můžete uvést další příklady normálního nevědomí?

Snažte se přistihnout sami sebe, když si stěžujete na situaci, ve které se nacházíte. Stěžování

je vždycky projevem toho, že nepřijímáte to, co je. Je nabito negativní energií. Když si na

něco stěžujete, děláte ze sebe oběť. Proto nežádoucí situaci buď změňte, nebo přijměte. Nebo

odejděte. Všechno ostatní je šílenství.

Normální nevědomí je vždycky spojeno s odmítáním přítomného okamžiku. Bráníte se tomu,

kde jste? Někteří lidé stále chtějí být někde jinde. Nikdy nejsou spokojeni s tím, kde jsou.

Pozorujte sami sebe a uvidíte, zda je to váš případ. Ať jste kdekoli, buďte tam úplně. Připadáli

vám přítomná situace nesnesitelná, máte tři možnosti: odejít, změnit situaci nebo ji

přijmout. Chcete-li být zodpovědní za svůj život, musíte si vybrat jednu z těchto možností - a

musíte si vybrat teď. Pak přijměte důsledky. Nehledejte žádné výmluvy. Udržujte svůj vnitřní

prostor čistý.

Jestliže se rozhodnete něco udělat - odejít nebo změnit situaci -, odhoďte všechny negativní

emoce. Akce vycházející z pochopení situace je účinnější než akce vycházející z negativních

emocí.

Jakákoli akce je často lepší než žádná akce, zejména když jste v nepříznivé situaci už dlouho.

Bude-li to chyba, alespoň se něco naučíte, takže to vlastně chyba nebude. Pokud nic

neuděláte, nic se nenaučíte. Neděláte nic, protože máte strach? Přiznejte svůj strach a

uvědomujte si jej. Tím přerušíte spojení mezi strachem a myšlením. Nedovolte strachu, aby

vstoupil do vaší mysli. Využijte síly přítomného okamžiku. Strach nemůže převládnout.

Jestliže nemůžete nic změnit ani odejít, přijměte přítomnou situaci a přestaňte sejí vnitřně

bránit. Vaše falešné, nešťastné já, které se rádo cítí špatně, nemůže přežít. Tomu se říká

vzdání se. Vzdát se není slabost. Je v tom ohromná síla. Duchovní sílu má pouze ten, kdo se

vzdal přítomnému okamžiku. Vzdáte-li se situaci, vnitřně se od ní osvobodíte. Pak možná

zjistíte, že se situace změní i bez vašeho přičinění. V každém případě jste svobodní.

Je něco, co „byste měli" dělat a neděláte to? Začněte to dělat hned teď. Pokud to dělat

nechcete, přijměte svou nečinnost, pohodlnost Či odevzdanost. Plně šiji uvědomujte. Radujte

se z ní. Buďte tak pohodlní nebo odevzdaní, jak jen můžete. Jakmile si to plně uvědomíte,

brzy se toho zbavíte. Anebo také ne. V každém případě se však zbavíte vnitřního konfliktu,

rezistence a negativních emocí.

Trpíte stresem? Jste tak zaměstnaní, že redukujete přítomnost na pouhý prostředek k tomu,

abyste se dostali do budoucnosti? Stres je způsoben tím, že jste „tady", ale chcete být „tam",

že jste v přítomnosti, ale chcete být v budoucnosti. Tato rozpolcenost vás ničí. Žít v takovém

stavuje šílenství. Na tom nic nezmění fakt, že tak žijí všichni ostatní. Musíte-li pracovat

rychle, musíte-li se štvát, můžete to dělat, ale nemusíte odmítat přítomnost. Ať děláte cokoli -

dělejte to plně. Vnímejte proudění energie přítomného okamžiku. Pak přestanete být

rozpolcení a zbavíte se stresu. Nebo nedělejte vůbec nic a jen seďte na lavičce v parku a

přitom pozorujte svou mysl. Ta vám může říkat: „Měli byste pracovat. Marníte čas."

Pozorujte svou mysl. Usmívejte se na ni.

Přemýšlíte často o své minulosti? Mluvíte často o svých dobrých a špatných zkušenostech?

Vyvolávají ve vás vaše myšlenky pocity viny, pýchy, zášti, hněvu, sebelítosti? Pak nejen

posilujete své falešné já, ale také urychlujete proces stárnutí, neboť ve své duši hromadíte

minulost. Pozorujte lidi kolem sebe, kteří mají silné sklony neustále se zabývat minulostí.

Žijte plně v každém okamžiku. O minulosti přemýšlejte, jen když je to nezbytně nutné pro

přítomnost. Vnímejte energii přítomného okamžiku, uvědomujte si plnost Bytí. Vnímejte

svou existenci.

§

Děláte si zbytečné starosti? Přemýšlíte o tom, co by se „mohlo stát"? Jestliže ano, pak se

ztotožňujete se svou myslí, která neustále předjímá budoucnost a vyvolává zbytečné obavy.

Taková situace je neřešitelná, protože neexistuje. Je pouhou fikcí. S tímto šílenstvím, které

vám oslabuje zdraví, můžete skoncovat, když začnete žít v přítomném okamžiku. Uvědomujte

si rytmus svého dýchání. Sledujte proudění svého dechu. Vnímejte své vnitřní energetické

pole. Všechno, co musíte řešit ve skutečném životě, existuje v tomto okamžiku. Ptejte se sami

sebe, jaký „problém" máte teď. nikoli příští rok, zítra nebo za pět minut. Co je špatné v tomto

okamžiku? Přítomný okamžik vždycky zvládnete, nelze zvládnout budoucnost - a ani to není

nutné. Řešení a sílu najdete, až to budete potřebovat, ne dříve a ne později.

„Jednoho dne to dokážu." Přemýšlíte o svém cíli tak intenzivně, že redukujete přítomný

okamžik na pouhý prostředek k jeho dosažení? Bere vám to radost z toho, co děláte? Čekáte,

že teprve začnete žít? Jestliže přemýšlíte tímto způsobem, přítomnost vás nikdy neuspokojí,

ať už dosáhnete čehokoli. Budoucnost vám bude vždycky připadat lepší.

Ustavičně na něco čekáte? Jak velkou část svého života trávíte čekáním? Nemluvím tu o

krátkém čekání, jako je například čekání ve frontě nebo v dopravní zácpě. Dlouhé čekání je

čekání na příští dovolenou, na lépe placené zaměstnání, na úspěch, na osvícení atd. Mnozí

lidé stráví celý život tím, že čekají na to, aby konečně začali žít.

Čekání je stav mysli. V podstatě to znamená, že chcete budoucnost a odmítáte přítomnost.

Chcete to, co nemáte, a nechcete to, co máte. Kdykoli na něco čekáte, nevědomě způsobujete

konflikt mezi přítomností, kde nechcete být, a budoucností, kde chcete být. To zhoršuje

kvalitu vašeho života, neboť vás to připravuje o přítomnost.

Není nic špatného na tom, když se snažíte zlepšit svou životní situaci. Svou životní situaci

zlepšit můžete, ale nemůžete zlepšit svůj život. Život je primární. Život je vaše nejhlubší

vnitřní Bytí. Život už je úplný, kompletní a dokonalý. Vaše životní situace závisí na

okolnostech vašeho života a na vašich zkušenostech. Není nic špatného na tom, když se

snažíte dosáhnout různých cílů. Špatné je, když to děláte na úkor svého života a Bytí. Život

existuje jen v přítomném okamžiku.

Mnoho lidí čeká například na blahobyt. Blahobyt však nemůže přijít v budoucnosti. Přijímáteli

svou přítomnou realitu - kde jste a čím jste -, přijímáte-li to, co máte, pak jste vděční za to,

co máte, co je, jste vděční za Bytí. Vděčnost za přítomnost a plnost života v přítomném

okamžiku je blahobyt. Ten nemůže přijít v budoucnosti. Blahobyt se časem projeví různými

způsoby.

Jste-li nespokojeni s tím, co máte, a chcete-li zbohatnout, i když vyděláte miliony,

nepřestanete trpět vnitřním nedostatkem a nespokojeností. Můžete prožít mnoho krásných

zážitků, ale ty odejdou a vám zůstane jen pocit prázdnoty a potřeba vyhledávat další tělesná a

duševní potěšení. Nebudete si uvědomovat Bytí a plnost života v přítomném okamžiku.

Proto přestaňte čekat. Kdykoli se přistihnete, jak na něco čekáte, soustřeďte se na přítomný

okamžik. Prostě buďte a radujte se z toho. Žijete-li v přítomném okamžiku, nemusíte na nic

čekat. Takže až vám příště někdo řekne, že ho mrzí, že vás nechal čekat, můžete mu

odpovědět: ,,To je v pořádku, nečekal jsem. Jen jsem tu stál a radoval se."

Uvedl jsem tu jen některé obvyklé strategie, jakých naše mysl užívá k odmítání přítomného

okamžiku. Je velice snadné je přehlédnout, protože jsou součástí normálního života. Čím víc

budete sledovat svůj duševní stav, tím snadněji si všimnete, kdy jste uvězněni v minulosti

nebo v budoucnosti, to jest kdy nežijete v přítomném okamžiku. Probudíte se z iluze času do

přítomnosti. Ale dávejte si pozor: vaše falešné, nešťastné já, které se ztotožňuje s myslí, žije v

čase. Uvědomuje si, že přítomný okamžik je jeho smrt, a proto se cítí ohroženo. Udělá

všechno, co může, aby vás od něj odvedlo. Bude se snažit udržet vás v čase.

VNITŘNÍ CÍL VAŠÍ ŽIVOTNÍ CESTY

Chápu, co říkáte, ale přesto si myslím, že v životě musíme mít nějaký cíl. Jinak se necháme

unášet okolnostmi, a cíl znamená budoucnost, že ano? Jak se to slučuje se životem v

přítomnosti?

Jejistě dobré vědět, kamjdete, ale nesmíte zapomínat, že jediné, co je na vaší životní cestě

reálné, je krok, který děláte v přítomném okamžiku. Nic jiného neexistuje.

Vaše životní cesta má vnější cíl a vnitřní cíl. Vnějším cílem je dosáhnout něčeho, pro co jste

se rozhodli, což ovšem předpokládá existenci budoucnosti. Stane-li se však váš cíl důležitější

než krok, který právě děláte, pak vám unikne vnitřní cíl, který nemá nic společného s tím, kam

jdete nebo co děláte, ale s tím, jak to děláte. Vnitřní cíl vašeho života nemá nic společného s

budoucností. Důležitá je pouze kvalita vašeho vědomí v tomto okamžiku. Vnější cíl patří do

horizontální dimenze prostoru a času; vnitřním cílem je prohloubení vašeho Bytí ve vertikální

dimenzi věčného okamžiku. Vaše vnější cesta může být dlouhá milion kroků; vaše vnitřní

cesta má jen jediný krok: krok, který děláte teď. Jak si tento jediný krok uvědomujete stále

hlouběji, pochopíte, že v sobě obsahuje nejen všechny ostatní kroky, ale také cíl vaší cesty.

Tento krok se pak stává vyjádřením dokonalosti, aktem nesmírné krásy. Přivede vás do sféry

Bytí a bude vyzařovat jeho světlo. To je cílem vaší vnitřní cesty, cesty do vašeho nitra.

§

Záleží na tom, zda dosáhneme svého vnějšího cíle, zda budeme mít úspěch v tomto světě?

Na tom vám bude záležet jen do té doby, než si uvědomíte svůj vnitřní cíl. Vnější cíl pro vás

pak bude pouhou hrou, v níž můžete pokračovat jen proto, že vás baví. Také je možné, že

nikdy nedosáhnete svého vnějšího cíle, zatímco dosáhnete vnitřního cíle. Nebo naopak, což je

běžnější: získáte vnější bohatství a zůstanete vnitřně chudí. „Získáte celý svět a ztratíte duši,"

jak řekl Ježíš. Dříve nebo později je však každý vnější cíl odsouzen k nezdaru, neboť podléhá

zákonu pomíjivosti všeho. Čím dřív si uvědomíte, že vám nic vnějšího nemůže dát trvalé

uspokojení, tím lépe. Vzdáte se nerealistických očekávání a podřídíte své vnější cíle svému

vnitřnímu cíli.

MINULOST NEMŮŽE PŘEŽÍT VE VAŠÍ PŘÍTOMNOSTI

Řekl jste, že zbytečné mluvení nebo přemýšlení o minulosti je jedním z mnoha způsobů, jak se

vyhýbáme přítomnosti. Ale nemáme v sobě mnohem hlubší minulost, kterou si nepamatujeme

a se kterou se neztotožňujeme? Mluvím o nevědomé minulosti, která ovlivňuje náš život

prostřednictvím zážitků z dětství nebo dokonce z minulých životů. Náš život je ovlivněn také

kulturními vlivy, to jest geografickým místem a historickou dobou, ve které žijeme. To všechno

má vliv na to, jak se díváme na svět, jak reagujeme, co si myslíme a jak žijeme. Jak bychom si

to všechno mohli uvědomit a jak bychom se toho mohli vzdát? Jak dlouho by to trvalo? A i

kdyby to bylo možné, co by nám pak zbylo ?

Co nám zbývá, když se zbavíme iluzí?

Nemusíte zkoumat svou nevědomou minulost. Stačí si uvědomit, jak se projevuje v tomto

okamžiku ve vašich myšlenkách, emocích, touhách, reakcích a vnějších událostech. Všechno,

co potřebujete vědět o své nevědomé minulosti, vám odhalí problémy přítomnosti. Budete-li

se zabývat minulostí, stane se bezednou propastí. Budete si myslit, že potřebujete víc času,

abyste jí porozuměli nebo se od ní osvobodili. Nakonec uvěříte, že vás od minulosti osvobodí

budoucnost. To je ovšem iluze. Od minulosti vás může osvobodit pouze přítomnost. Čas vás

nemůže osvobodit od času. Proto využívejte moc přítomnosti.

Co je to moc přítomnosti?

Nic jiného než moc vaší vědomé přítomnosti, moc vašeho vědomí osvobozeného od myšlení.

Proto se zabývejte minulostí v rovině přítomnosti. Čím víc se soustředíte na minulost, tím víc

ji posilujete a tím víc se s ní ztotožňujete. Vědomá pozornost je důležitá, ale ne když je

zaměřena na minulost. Soustřeďte svou pozornost na přítomnost; uvědomujte si své chování,

reakce, nálady, myšlenky, emoce, obavy a touhy. To všechno je vaše minulost. Jste-li schopni

si to uvědomovat, aniž to analyzujete nebo kritizujete, pak minulost rozpustíte svou

přítomností. Sami sebe najdete pouze v přítomnosti, nikoli v minulosti.

Není dobré poznat vlastní minulost, abychom pochopili, proč děláme určité věci, proč

reagujeme určitými způsoby a proč žijeme tak, jak žijeme ?

Když si začínáte lépe uvědomovat svou přítomnou realitu, může se stát, že najednou

pochopíte, proč děláte to, co děláte. Můžete si vzpomenout na některé věci, které se staly v

minulosti, neboje můžete vidět jasněji. To je sice dobré, ale není to podstatné. Podstatná je

vaše vědomá přítomnost. Jedině ta rozpouští minulost. Taje trans-formativní silou. Proto se

nesnažte porozumět minulosti, ale uvědomujte si přítomnost. Minulost nemůže přežít ve vaší

přítomnosti. Může přežít pouze ve vaší nepřítomnosti.