Smerujeme k poznaniu a vzostupu

DRUHA KAPITOLA

VĚDOMI: OSVOBOZENÍ OD BOLESTI

PŘESTAŇTE PŮSOBIT BOLEST V PŘÍTOMNOSTI

Nikdo není úplně oproštěn od bolesti a zármutku. Není lepší naučit se s nimi žít než se snažit

vyhnout se jim?

Většina lidské bolesti je zbytečná. Bolest si způsobujete sami, dokud se necháte ovládat svou

myslí.

Bolest, kterou si způsobujete v přítomnosti, je vždycky formou rezistence proti tomu, co je.

Na myšlenkové úrovni je to určitá forma posuzování reality. Na emoční úrovni je to určitá

forma negativity. Intenzita bolesti závisí na stupni rezistence a ta závisí na tom, do jaké míry

se ztotožňujete se svou myslí. Vaše mysl odmítá přítomný okamžik a snaží se mu uniknout.

To znamená, že čím víc se ztotožňujete se svou myslí, tím víc trpíte. Lze to vyjádřit také

obráceně: čím ochotněji přijímáte přítomný okamžik, tím méně trpíte -a tím méně jste závislí

na své mysli.

Proč mysl odmítá přítomný okamžik? Jelikož je schopna fungovat pouze v čase, to jest v

minulosti a budoucnosti, proto vnímá přítomný okamžik jako hrozbu. Čas a mysl jsou

neoddělitelné.

Představte si, že by na Zemi nebyl žádný člověk a že by tu byly jen rostliny a zvířata.

Existovala by minulost a budoucnost? Existoval by čas? Otázky jako „Kolik je hodin?" nebo

„Kolikátého je dnes?" by ztratily smysl? Dub nebo orel by se takovým otázkám pobaveně

zasmál. „Kolik je hodin?" zeptali by se. „No přece teď. Copak existuje něco jiného?"

Samozřejmě že potřebujeme mysl a čas, abychom mohli fungovat v tomto světě, ale když nás

mysl a čas začnou ovládat, začneme trpět.

Mysl, jež si chce udržet svou nadvládu, se ustavičně snaží zastřít přítomný okamžik minulostí

a budoucností, takže vaše skutečná přirozenost, která je neoddělitelná od přítomného

okamžiku, je zastíněna vaší myslí. V lidské mysli se hromadí stále větší břemeno času. Pod

tímto břemenem úpějí všichni lidé, ale stále k němu přidávají, když odmítají přítomný

okamžik nebo jej redukují na prostředek k tomu, aby se dostali do nějakého budoucího

okamžiku, který existuje jen v jejich mysli - nikdy ve skutečnosti. Nahromadění času v

kolektivní i individuální lidské mysli obsahuje také re-ziduální bolest z minulosti.

Chcete-li přestat působit bolest sobě a druhým lidem, nechcete --li už přidávat k bolesti z

minulosti, ignorujte čas; aspoň do té míry, aby vám to nebránilo v každodenním životě. Jak

můžete ignorovat čas? Uvědomte si, že neexistuje nic než přítomný okamžik. Proto jej

neodmítejte. Soustřeďte se na něj. Žijte v přítomném okamžiku a do minulosti se vracejte, jen

když musíte řešit praktické problémy života. Co by mohlo být nesmyslnější než odmítat něco,

co je? Co by mohlo být nesmyslnější než bránit se životu, který existuje pouze v přítomnosti?

Vzdejte se tomu, co je. Přijměte život - a uvidíte, jak vám začne pomáhat, místo aby vám

škodil.

§

Přítomný okamžik je někdy velmi nepříjemný, nepřijatelný a strašný.

Přítomnost je taková, jaká je. Pozorujte, jak ji vaše mysl ustavičně klasifikuje a posuzuje, a

tím způsobuje bolest a utrpení. Nezaujatým pozorováním své mysli se distancujete od jejích

rezistenčních mechanismů a dovolujete přítomnému okamžiku existovat. To vás osvobozuje

od vnějších vlivů a dává vám to opravdový vnitřní klid. Sledujte, co se děje, a jednejte, když

je to nutné nebo možné.

Přijměte přítomný okamžik - a pak jednejte. Přijímejte přítomný okamžik, jako byste si jej

zvolili. Nebraňte se mu. Učiňte z něj svého spojence, nikoli svého nepřítele. Tím změníte celý

svůj život.

§

BOLEST Z MINULOSTI: ROZPOUŠTĚNÍ EMOČNÍHO TĚLA

Dokud nejste schopni žít v přítomném okamžiku, každá emoční bolest, kterou pociťujete, ve

vás zanechává určité reziduum bolesti. Spojuje se s bolestí z minulosti a zůstává ve vaší mysli

a těle. To zahrnuje bolest z dětství, kterou způsobilo nevědomí světa, do nějž jste se narodili.

Nahromaděná bolest tvoří negativní energetické pole ve vašem těle a mysli. Lze ji považovat

za jakousi neviditelnou entitu. Je to vaše emoční tělo. Existuje ve dvou modech: latentním a

aktivním. Zatímco někteří lidé žijí ve svém emočním těle téměř pořád, jiní je vnímají pouze v

situacích spojených s nějakým nepříjemným zážitkem z minulosti. Emoční tělo může být

probuzeno téměř čímkoli. Je-li připraveno probudit se, může být aktivováno pouhou

myšlenkou nebo nevinnou poznámkou blízkého člověka.

Některá emoční těla jsou otravná, ale poměrně neškodná, zatímco jiná jsou velmi

destruktivní. Některá napadají lidi kolem vás, jiná mohou napadnout vás, jejich hostitele. Váš

postoj k životu se následkem toho stane velice negativním. Tímto způsobem vznikají také

nemoci, dochází k nehodám nebo dokonce k sebevraždě.

Když si myslíte, že někoho dobře znáte, a najednou se octnete tváří v tvář této neznámé a

odporné stvůře, jste šokováni. Mnohem důležitější je však pozorovat tuto bytost v sobě

samém. Proto sledujte všechny známky nespokojenosti ve svém nitru - může se probouzet

vaše emoční tělo. To se projevuje ve formě podrážděnosti, netrpělivosti, stísněné nálady,

zlosti, vzteku nebo touhy někomu ublížit. Snažte se přistihnout své emoční tělo v okamžiku,

kdy se začíná probouzet z dřímoty.

Emoční tělo se snaží přežít jako každá jiná existující entita a může žít jedině tehdy, když vás

donutí, abyste se s ním nevědomě ztotožnili. Pak vás začne ovládat, „stane se vámi" a žije

skrze vás. Živí se jakýmkoli zážitkem, který rezonuje s jeho druhem energie, se vším, co

způsobuje další bolest, ať už ve formě zlosti, nenávisti, zármutku, násilí nebo nemoci. Jakmile

vás jednou ovládne, začne ve vašem životě vytvářet situace, které mu vracejí jeho vlastní

energii, a tím ho posilují. Bolest se živí bolestí, neboť radost je pro ni nestravitelná.

Jste-li ovládáni svým emočním tělem, chcete stále víc bolesti. Stanete se bud obětí, nebo

násilníkem. Chcete sami trpět nebo působit bolest druhým nebo oboje. Ve skutečnosti v tom

není tak velký rozdíl. Samozřejmě si to neuvědomujete a tvrdíte, že bolest nevyhledáváte.

Budete-li však pozorně sledovat své myšlenky a jednání, uvidíte, že bolest záměrně udržujete

při životě. Když si to uvědomíte, přestanete to dělat, neboť chtít větší bolest je šílenství a

nikdo není vědomě šílený.

Emoční tělo, které je temným stínem, jejž vrhá vaše ego, se bojí světla vašeho vědomí. Jeho

přežití závisí na vašem nevědomém ztotožnění se s ním a na vašem strachu čelit bolesti, která

ve vás žije. Když se s bolestí nevyrovnáte, budete ji muset prožívat znovu a znovu. Vaše

emoční tělo vám může připadat jako nebezpečná příšera, na kterou se nemůžete ani podívat,

ale mohu vás ujistit, zeje to pouhý přízrak, který je bezmocný proti síle vašeho vědomí.

Některá duchovní učení tvrdí, že veškerá bolest je v podstatě zdání, a mají pravdu. Otázkou

je, zda to platí také ve vašem případě. Samotná víra nestačí. Chcete žít do konce života v

bolesti a stále jen opakovat, zeje to pouhé zdání? Osvobodí vás to od bolesti? Víra sama

nestačí. Jde o to, jak tuto pravdu realizovat ve vašem vlastním životě.

Vaše emoční tělo nechce, abyste si uvědomili, čím ve skutečnosti je. Jakmile je začnete

pozorovat, jakmile v sobě cítíte jeho energetické pole, je konec s vaším ztotožněním. Do hry

vstupuje vyšší dimenze vědomí. Tuto dimenzi nazývám vědomou přítomností. Nyní jste

nezaujatým pozorovatelem, takže vaše emoční tělo nemůže předstírat, že je vámi, a ztrácí

možnost skrze vás obnovovat svou energii. Našli jste svou nejvnitrnější sílu. Objevili jste moc

přítomného okamžiku.

Co se stane s naším emočním tělem, když si uvědomíme jeho existenci a přestaneme se s ním

ztotožňovat?

Nevědomí toto tělo vytváří; vědomí je transformuje v sebe. Tento univerzální princip krásně

vyjádřil svatý Pavel: „Co je vystaveno světlu, to se stává světlem." Jako nemůžete bojovat

proti temnotě, nemůžete bojovat ani proti svému emočnímu tělu. Kdybyste se o to pokoušeli,

způsobili byste vnitřní konflikt, a tím další bolest. Stačí bolest pozorovat. Pozorovat něco

znamená přijímat to jako součást toho, co je v přítomném okamžiku.

Emoční tělo je uvězněná životní energie, která se oddělila od vašeho energetického pole a

stala se dočasně autonomní díky tomu, že se s ní ztotožňujete. Tato energie se obrátila proti

sobě a životu jako zvíře, které se snaží sežrat svůj vlastní ohon. Proč si myslíte, že je naše

civilizace tak destruktivní? Nicméně i destruktivní síly jsou součástí životní energie.

Když se stanete pozorovatelem, vaše emoční tělo se ještě nějakou dobu bude snažit vás svést

k tomu, abyste se s ním opět ztotožnili. V tomto stadiu vám může způsobovat bolesti v

různých částech těla, ale jen přechodně. Vnímejte všechno, co se ve vás děje. Buďte bdělými

strážci svého vnitřního prostoru. Chcete-li vnímat energii emočního těla, musíte být velice

pozorní. Jste-li si této energie vědomi, nemůže ovládat vaše myšlení. Jakmile se vaše myšlení

ztotožní s energetickým polem bolestné entity ve vašem těle, vaše myšlenky ji začnou

posilovat.

Je-li například zlost převládající energií vašeho emočního těla a vy stále přemýšlíte jen o tom,

jak vám někdo ublížil a jak se mu za to pomstíte, pak jste přestali být nezaujatým

pozorovatelem a vaše emoční tělo se stalo „vámi". Kde je zlost, tam je bolest.

Neustálá vědomá pozornost přerušuje spojení mezi vaším emočním tělem a vaším myšlením a

vyvolává proces transmutace. Jako by se vaše bolest stala palivem pro vaše vědomí, které

začne hořet jasněji. V tom spočívá ezoterický smysl alchymie: transmutace obecného kovu ve

zlato a proměna utrpení ve vědomí. Vnitřní konflikt se vyřeší a vy jste opět celým člověkem.

Pak musíte přestat působit další bolest.

Dovolte mi, abych celý proces shrnul. Soustřeďte se na pocity ve svém nitru. Uvědomte si, že

tyto pocity jsou vaším emočním tělem. Přijměte jeho existenci. Nepřemýšlejte o něm -

nedovolte mu, aby ovlivnilo vaše myšlení. Neanalyzujte je a neposuzujte je. Neztotožňujte se

s ním. Buďte nezaujatým pozorovatelem všeho, co se ve vás děje. Uvědomujte si nejen

emoční bolest, ale také „pozorovatele". V tom spočívá moc přítomného okamžiku, síla vaší

vlastní vědomé přítomnosti.

§

U mnoha žen se emoční tělo probouzí zejména v období před menstruací. O tom budeme

hovořit podrobněji v dalších kapitolách. Zatím vám řeknu jen tohle: Budete-li v tomto období

schopny pozorovat všechno, co cítíte ve svém nitru, aniž se tím necháte ovládnout, bude to

pro vás úžasné duchovní cvičení, které vám pomůže zbavit se veškeré bolesti z minulosti.

ZTOTOŽNĚNÍ EGA S EMOČNÍM TĚLEM

Proces, který jsem právě popsal, je nesmírně účinný a přitom jednoduchý. Pochopilo by jej i

dítě a doufám, že se jednou bude vyučovat ve škole. Jakmile pochopíte, jak důležité je být

nezaujatým pozorovatelem všeho, co se děje ve vašem nitru, budete mít k dispozici

nejmocnější transformační nástroj.

To neznamená, že nemůžete cítit vnitřní nechuť přestat se ztotožňovat se svou bolestí. Tak

tomu bude zejména v případě, že jste se větší část svého života ztotožňovali se svým

emočním tělem. Neboli že jste si ze svého emočního těla vytvořili nešťastné já a stále ještě

věříte, že tato fikce je tím, čím skutečně jste. V takovém případě budete pociťovat silnou

rezistenci. Jinými slovy, raději budete žít v bolesti - budete svým emočním tělem -, než abyste

se vrhli do neznáma a riskovali ztrátu svého známého nešťastného já.

Pokud je to váš případ, sledujte rezistenci ve svém nitru. Sledujte, jak lpíte na své bolesti.

Buďte velmi ostražití. Vnímejte ono zvláštní potěšení, jež vám dává vaše vnitřní

nespokojenost. Uvědomte si své nutkání ustavičně hovořit a přemýšlet o svém neštěstí.

Jakmile si to uvědomíte, svou rezistenci překonáte. Soustředíte se na své emoční tělo, stanete

se jeho pozorovatelem a tím začnete jeho transmutaci.

To záleží jen na vás. Nikdo jiný to za vás nemůže udělat. Samozřejmě vám pomůže, když se

budete stýkat s lidmi, kteří si hluboce uvědomují svou existenci. Styk s takovými lidmi posílí

vaše vnitřní světlo. Když položíte doutnající polínko vedle hořícího polena a pak je od sebe na

chvíli oddělíte, vaše polínko bude hořet mnohem intenzivněji. Koneckonců obě polena jsou

součástí téhož ohně. Být takovým ohněm je funkcí duchovního učitele. Tuto funkci může

splnit také terapeut, který se povznesl nad úroveň mysli a plně si uvědomuje svou skutečnou

existenci.

PŮVOD STRACHU

Řekl jste, ze základní součástí emoční bolesti je strach. Jak vzniká a proč je náš život plný

strachu? A není určitá dávka strachu zdravou sebeochranou? Kdybych se nebál ohne, mohl

bych do něj strčit ruku a spálit se.

Ruku nestrkáte do ohně, protože víte, že byste se spálili. K tomu, abyste se vyhnuli

zbytečnému nebezpečí, nepotřebujete strach - potřebujete minimum inteligence a zdravého

rozumu. V takových situacích se řídíte svou zkušeností. Kdyby vám někdo hrozil ohněm nebo

fyzickým násilím, mohli byste mít strach, ale to je instinktivní reakce, nikoli trvalý

psychologický stav strachu, o němž hovořím. Psychologický stav strachu není závislý na

konkrétním bezprostředním nebezpečí. Psychologický strach můžeme pociťovat jako stav

úzkosti, nervozity, napětí, hrůzy, fobie atd. Tento druh strachu vždycky předjímá něco, co by

se mohlo stát, není to strach z něčeho, co se děje teď. Zatímco vv jste tady, vaše mysl je v

budoucnosti. Tato rozpolcenost ve vás probouzí pocity úzkosti. A jestliže se většinu času

ztotožňujete se svou myslí a nevnímáte přítomný okamžik, tato úzkost bude vaším stálým

společníkem. Přítomný okamžik můžete zvládnout, je však nemožné zvládnout něco, co

neexistuje - nemůžete zvládnout budoucnost.

Jak už jsem řekl dříve, dokud se ztotožňujete se svou myslí, váš život je ovládán vaším egem,

které je velmi zranitelné, neboť se domnívá, že je v neustálém ohrožení. Tak je tomu i v

případě, že se navenek chová sebejistě. Nezapomínejte, že emoce jsou reakcí vašeho těla na

vaši mysl. Co slyší vaše tělo od vašeho falešného já, které si vaše mysl vytvořila? Jsem v

neustálém nebezpečí. A jakou emoci tato informace vyvolává? Strach, samozřejmě.

Strach má mnoho příčin. Bojíme se ztráty, neúspěchu, zranění atd., ale veškerý strach je v

podstatě strachem našeho ega ze smrti a neexistence. Naše ego věří, že smrt čeká za každým

rohem. Jste--li ztotožněni se svou myslí, strach ze smrti ovlivňuje všechny aspekty vašeho

života. Dokonce i něco tak triviálního, jako je potřeba prosadit vlastní názor - to jest obhájit

něco, s čím se ztotožňujete -, je důsledkem strachu ze smrti. Jestliže se ztotožňujete se svým

názorem, vaše falešné já je vážně ohroženo, kdykoli se mýlíte. Proto si nemůžete dovolit

nemít pravdu. Mýlit se znamená umřít. Z toho důvodu se hroutí mnoho partnerských vztahů,

proto vznikají války.

Jakmile se přestanete ztotožňovat se svou myslí, bude vám lhostejné, zda máte či nemáte

pravdu, neboť to neohrožuje integritu vašeho já. Můžete jasně vyjádřit svůj názor, aniž vás

něco nutí být agresivní. Totožnost vašeho já vychází z hlubší úrovně vašeho nitra, nikoli z

vaší mysli. Pozorně sledujte, co se snažíte obhajovat. Iluzorní totožnost, představu ve své

mysli, fiktivní entitu. Jakmile si to uvědomíte, přestanete se s tím ztotožňovat. Tím se vyhnete

všem konfliktům, které narušují vztahy mezi lidmi. Moc nad druhými je slabost převlečená za

sílu. Skutečnou sílu máte v sobě a je vám vždy dostupná.

Takže strach je stálým společníkem každého, kdo se ztotožňuje se svou myslí, a proto ztratil

spojení se svým hlubším já, zakořeněným v Bytí. Jen velice málo lidí se neztotožňuje se svou

myslí, takže téměř každý, koho znáte nebo potkáte, žije v neustálém strachu. Rozdíl je pouze

v intenzitě. Na jedné straně spektra je neurčitý pocit ohrožení a na druhé úzkost a hrůza.

Většina lidí si svůj strach uvědomí, teprve když se začne projevovat v akutní formě.

TOUHA EGA PO CELISTVOSTI

Dalším aspektem emoční bolesti, který je neoddělitelnou součástí egoistické mysli, je hluboce

zakořeněný pocit vlastní neúplnosti, pocit, že nejsme celiství. U některých lidí je tento pocit

vědomý, u jiných je nevědomý. Je-li vědomý, projevuje se jako nepříjemný a stále přítomný

pocit neadekvátnosti. Je-li nevědomý, pak se projevuje nepřímo jako intenzivní žádostivost

nebo chtivost. V obou případech jsou lidé nuceni hledat něco, co uspokojí jejich ego as čím se

mohou ztotožnit, aby zaplnili prázdnotu, kterou cítí ve svém nitru. Proto se snaží získat

majetek, peníze, úspěch, uznání, aby se cítili naplněni. I když však dosáhnou všeho, po čem

toužili, brzy zjistí, že se své vnitřní prázdnoty nezbavili, že je bezedná. Pak mají opravdový

problém, neboť si už nemohou nic nalhávat. Vlastně mohou, a také to dělají, aleje to mnohem

obtížnější.

Dokud se necháte ovládat svou egoistickou myslí, nemůžete žít v trvalé pohodě, protože se

cítíte uspokojeni pouze v okamžicích, kdy jste získali něco, po čem jste toužili. Jelikož ego je

odvozené já, musí se ztotožňovat s vnějšími věcmi. Musíte je stále bránit a posilovat.

Nejčastěji se ztotožňujete se svým majetkem, společenským postavením, vzděláním a

vědomostmi, tělesným vzhledem, výjimečnými schopnostmi, osobní a rodinnou minulostí,

politickými názory nebo náboženskou vírou. Nic z toho však nejste vy.

Nahání vám to hrůzu? Nebo jste rádi, že si to konečně uvědomujete? Dříve nebo později se

toho všeho budete muset vzdát. Možná tomu ještě nevěříte a já vás zajisté nežádám, abyste

věřili, že svou totožnost nemůžete najít ve vnějším světě. Tuto pravdu musíte poznat sami.

Určitě ji poznáte, až budete cítit, že se blíží smrt. Smrt vás zbaví všeho, čím nejste.

Tajemstvím života je „umřít, než umřete" - zjistit, že smrt neexistuje.