Smerujeme k poznaniu a vzostupu

MOC

PŘÍTOMNÉHO

OKAMŽIKU

KNIHA O DUCHOVNÍM OSVÍCENÍ

ECKHART TOLLE

Jste tady, abyste pomohli naplnit

božský smysl vesmíru.

Tak důležití jste!

Eckhart Tolle

První pochvalné ohlasy

„Kdybych si mohla vybrat jen jedinou knihu, vybrala bych si Moc přítomného okamžiku.

Proč? Protože z ní vyzařuje duch lásky, a to nejen z jejích slov, ale také z prostoru mezi nimi.

Žádná jiná kniha na mě neučinila takový dojem."

Patricia Gordonová, Calgary. Alberta

„Tato kniha mám nabízí úžasný dar, ale musíme mít odvahu přijmout jej. Radím vám, abyste

to udělali. Věřím, že naše přežití na této planetě závisí na tom, zda se vydáme na vnitřní cestu,

kterou

nám doporučuje Eckhart Tolle."

Bili Carpcnter. Businessman and Fcllow Spirituál Seeker

„Tato kniha nabízí úžasnou perspektivu lidem, kteří chtějí integrovat poselství vyjádřené v

knihách A Course in Miracles a Seven Spirituál Laws ofSuccess. Kdykoli se vrátím k nějaké

pasáži v této

knize, najdu nový, hlubší smysl." ,

Jean-Pierre LeBlanc, ředitel. SAJE (výrobce zdravých potravin)

„Tato kniha, napsaná velice srozumitelnou formou otázek a odpovědí, je nutnou četbou v naší

době hledačů pravdy."

David L. Joncs, autor knihy A Warrior in the Laná ofDisecise

„Tato kniha mi dala útěchu a inspiraci a pomohla mi pochopit mou vlastní duchovní cestu."

Albert Koopman. úředník

„Hledal jsem smysl života, pohodu a zdraví, ale naneštěstí jsem hledal ve vnějším světě. Moc

přítomného okamžiku mi ukázala, jak hledat prchavé poklady života ve svém nitru."

John Kuchenthal, organizační poradce

PŘEDMLUVA

MARC ALLEN Autor knih Visionary Business and A Visionary Life*

Kniha jako Moc přítomného okamžiku se objeví jednou za desetiletí či dokonce jednou za

generaci. Je to víc než kniha; je plná živoucí energie, kterou pravděpodobně cítíte, když ji

držíte v ruce. Má úžasnou moc zapůsobit na čtenáře a změnit jeho život k lepšímu.

Moc přítomného okamžiku byla poprvé vydána v Kanadě a její vydavatelka Connie

Kelloughová mi řekla, že slyšela mnoho příběhů o pozitivních změnách a dokonce o

zázracích, které se staly lidem, kteří ji četli. „Čtenáři telefonují do redakce a vyprávějí mi o

zázračných uzdraveních a proměnách, jež prožívají, protože tuto knihu přijali."

Při čtení této knihy si uvědomuji, že každý okamžik mého života je zázračný. To je naprostá

pravda, ať si to uvědomuji, nebo ne. A tato kniha mi ukazuje, jak tuto pravdu realizovat.

Od první stránky je jasné, že EckhartTolle je moderní mistr. Není mluvčím žádného

náboženství, doktríny ani učitele; jeho učení přijímá podstatu všech duchovních tradic -

křesťanské, hinduistic-ké, buddhistické, mohamedánské a všech ostatních. Eckhart Tolle dělá

totéž, co dělali všichni velcí mistři: říká nám prostým a srozumitelným jazykem, že cesta,

pravda a světlo jsou v našem nitru.

V úvodu nás stručně seznamuje se svým životním příběhem -příběhem deprese a zoufalství,

který jedné noci, krátce po jeho devětadvacátých narozeninách, vyvrcholil úžasným zážitkem

probuzení. O tomto zážitku přemýšlí a medituje posledních dvacet let.

* Vizionářský byznys a Vizionářský Uvol

V posledním desetiletí se stal světovým učitelem, ušlechtilou duší s úžasným poselstvím -

poselstvím, které učil Kristus, poselstvím, které učil Buddha: osvícení je dostupné tady a teď.

Člověk je schopen žít bez utrpení, strachu a neurózy. Musíme však pochopit, že jsme tvůrci

své bolesti; naše problémy způsobuje naše vlastní mysl, nikoli druzí lidé, nikoli „okolní svět".

Naše vlastní mysl, která se téměř bez ustání zabývá minulostí a která má strach z budoucnosti.

Naší největší chybou je, že se ztotožňujeme se svou myslí, neboť věříme, že nejsme ničím víc

- zatímco ve skutečnosti jsme mnohem větší bytosti.

Eckhart Tolle nám znovu a znovu ukazuje, jak se spojit s tím, čemu říká naše Bytí:

Bytí je věčný, stále přítomný Život za nesčetnými životními formami, které podléhají

narození a smrti. Bytí je však také hluboko uvnitř každé formy jako její nejvnitrnější,

neviditelná a nezničitelná podstata. To znamená, že vám je dostupné v každém okamžiku jako

vaše nejhlubší já, jako vaše pravá přirozenost. Nesnažte se však pochopit své bytí racionálně.

Nesnažte se pochopit je rozumem. Bytí můžete poznat jedině tehdy, když máte naprosto

klidnou mysl a žijete plně a intenzivně v přítomném okamžiku... Znovu nabýt vědomí svého

bytí a setrvat v tomto stavu „citového uvědomění" je osvícení.

Tuto knihu je téměř nemožné přečíst jedním dechem - vyžaduje od vás, abyste ji občas

odložili a přemýšleli o významu jejích slov. Je to kompletní kurz meditace a pochopení

reality. Je to kniha, ke které se budete stále vracet - a pokaždé objevíte hlubší význam. Je to

kniha, kterou bude mnoho lidí, včetně mě, studovat celý život.

Moc přítomného okamžiku má stále větší počet oddaných čtenářů. Už dnes je označována za

mistrovské dílo; ať už se o ní říká cokoli, je to kniha, která má moc změnit náš život, moc

probudit nás, abychom si plně uvědomili, čím jsme.

Marc Allen

Novato, Kalifornie, USA

srpen 1999

RUSSEL E. DICARLO

Autor knihy Towards a New World View *

Oranžově žluté paprsky zapadajícího slunce nás někdy obdaří tak neuvěřitelnou krásou, že

jsme na okamžik ohromeni a jen mlčky zíráme. Nádhera okamžiku nás oslní natolik, že se

naše ustavičně brebentící mysl zastaví a přestane nás odvádět od přítomného okamžiku. Jako

by se v té záři otevřely dveře do jiné reality, stále přítomné, ale jen málokdy vnímané.

Abraham Maslow tomu říkal „vrcholné zážitky", neboť v takových chvílích máme radostný

pocit, že jsme byli vrženi za hranice všeho pozemského a obyčejného. Na krátký okamžik

nahlédneme do věčné sféry Bytí. Vrátíme se ke svému pravému já.

„Ach," člověk si povzdechne, „taková nádhera... kdybych tu jen mohl zůstat. Ale jak to

udělat?"

To se snažím zjistit posledních deset let. Během svého hledání jsem měl tu čest mluvit s

některými nejodvážnějšími, nejvíce inspirujícími a nejmoudřejšími průkopníky ve všech

oblastech: v lékařství, psychologii, vědě, náboženství i podnikání. Tuto různorodou skupinu

spojuje poznání, že lidstvo dnes prochází zásadní evoluční změnou. Tato zrněna je

doprovázena radikální změnou našeho světonázoru - změnou naší základní představy o

fungování věcí. Světový názor se snaží odpovědět na dvě životně důležité otázky: „Kdo

jsme?" a „Jaká je povaha vesmíru, v němž žijeme?" Naše odpovědi na tyto otázky určují

kvalitu našich osobních vztahů s rodinou, přáteli, zaměstnavateli a zaměstnanci. Z širšího

hlediska definují společnost.

* Nový světový názor

Není divu, že nově vznikající světový názor zpochybňuje mnoho mýtů, jež západní společnost

považuje za pravdivé:

Mýtus 1: Lidstvo dosáhlo vrcholu svého vývoje.

Michael Murphy, zakladatel institutu Esalen, provokativně tvrdí, že existují vyšší stadia

lidského vývoje. Člověk, který dosahuje vyšších úrovní duchovní dospělosti, získává

mimořádné schopnosti -lásky, vitality, rodičovství, intuice, vnímání, komunikace a vůle.

První krok: Uvědomit si, že tyto schopnosti existují. Většina lidí si to neuvědomuje. Nové

metody lze vytvořit, teprve když si to uvědomíme.

Mýtus 2: Člověk je naprosto oddělený od ostatních lidí, od přírody a Kosmu.

Tento mýtus je příčinou válek, ničení životního prostředí a všech projevů lidské

nespravedlnosti. Koneckonců, který normální člověk by ubližoval druhému, kdyby si

uvědomoval, zeje součástí jeho samého? Stan Grof říká, že „duše a vědomí každého z nás

jsou souměřitelné se ,vším, co je', protože neexistují žádné absolutní hranice mezi naším já a

totalitou existence".

Vědecké studie léčivé moci modlitby potvrzují názor Larryho Dosseyho, že myšlenky,

postoje a úmysly jednoho člověka mohou ovlivnit fyziologii druhého. To je nemožné podle

známých fyzikálních zákonů a světonázoru tradičních věd. Nicméně výzkumy dokazují opak.

Mýtus 3: Existuje pouze materiální svět.

Tradiční věda předpokládá, že neexistuje nic, co nemůžeme měřit, testovat v laboratoři nebo

vnímat našimi pěti smysly a jejich technologickým rozšířením. „Není to reálné," tvrdí vědci.

A proto je veškerá realita redukována na materiální realitu. Duchovní dimenze reality jsou

popírány.

To odporuje „věčné filozofii" - onomu filozofickému konsenzu všech náboženství, tradic a

kultur -, jež popisuje různé, ale souvislé dimenze reality. Tato realita zahrnuje jak nejhustší a

nejméně vědomé formy, kterým říkáme „hmota", tak nejřidší a nejvíce vědomé formy, které

označujeme za duchovní.

Je zajímavé, že tento rozšířený, mnoharozměrný model reality odpovídá názorům kvantových

fyziků jako například Jacka Scarfetti-ho, který popisuje superluminální pohyb. Vyšší dimenze

reality vysvětlují pohyb překračující rychlost světla - která je nejvyšší dosažitelnou rychlostí.

Nebo se zamyslete nad prací legendárního fyzika Davida Bohma, jenž navrhuje explicitní

(fyzický) a implicitní (nefyzický) mnoharozměrný model reality.

To není pouhá teorie - známý francouzský experiment z roku 1982 ukázal, že dvě kvantové

částice, které byly jednou spojeny, zůstávají v jakémsi spojení, i když jsou později odděleny

nesmírnou vzdáleností. Když se změnila jedna částice, okamžitě se změnila i druhá. Vědci

nevědí, jak se to děje, ale někteří teoretici říkají, že k tomuto spojení dochází skrze brány do

vyšších dimenzí.

Takže na rozdíl od zastánců tradičního modelu reality průkopníci moderního myšlení tvrdí, že

jsme nedosáhli vrcholu lidské evoluce, že jsme spojeni s veškerým životem a že spektrum

vědomí zahrnuje jak materiální, tak nemateriální dimenze reality.

Tento nový světový názor vyžaduje, abychom se přestali dívat na sebe a na všechny životní

formy očima svého pozemského já, které se rodí a žije v čase. Realitu bychom měli vidět

očima své duše, svého Bytí, svého pravého já. Do této vyšší sféry dnes vstupuje stále více lidí.

EckhartTolle se řadí k těmto světovým učitelům. Jeho poselství: problémy lidstva jsou

hluboce zakořeněny v lidské mysli. Či spíš v našem ztotožnění s myslí.

Naše roztržitost, naše tendence jít cestou nejmenšího odporu a plně nevnímat přítomný

okamžik vytváří prázdnotu. A naše mysl, která má být naším služebníkem, se prohlašuje za

našeho pána. Neustále se zabývá minulostí a předjímá budoucnost. Jen málokdy spočíváme v

hloubce přítomného okamžiku. Jedině tady - v tomto okamžiku - můžeme najít své pravé já,

které je za naším tělem, za proměnlivými emocemi a užvaněnou myslí.

Nádhera lidské evoluce nespočívá v naší schopnosti myslit, ačkoli nás to odlišuje od zvířat.

Intelekt, stejně jako instinkt, je jen jedním z mnoha vývojových stupňů. Naším osudem je

znovu se spojit se svým esenciálním Bytím a v každém okamžiku vyjadřovat svou božskou

realitu v materiálním světě. To se snadno řekne, ale jen málokdo dosáhl tohoto stupně lidské

evoluce.

Naštěstí máme učitele, kteří nám pomohou. Eckhartova úžasná přesvědčivost nespočívá v

jeho mistrné schopnosti bavit nás zajímavými příběhy, učinit abstraktní konkrétním či dát

nám užitečné techniky. Jeho kouzlo spočívá spíš v osobní zkušenosti člověka, který ví. Proto

za jeho slovy cítíme sílu, kterou nacházíme jen u nejslavnějších duchovních učitelů. Tím, že

vychází z hlubin Reality, Eckhart otvírá cestu druhým.

A co kdyby se k němu druzí přidali? Pak by se náš svět zajisté změnil k lepšímu. Naše obavy

by zmizely ve víru Bytí a naše hodnoty by se změnily. Zrodila by se nová civilizace.

Můžete se zeptat, zda tato Realita skutečně existuje. Mohu vám nabídnout jen podobenství:

tým vědců vám může předložit všechny vědecké důkazy o tom, že banány jsou hořké. Stačí

však banán ochutnat, abyste zjistili, že má také jiné vlastnosti. Konečný důkaz nespočívá v

racionální argumentaci, nýbrž v tom, že si uvědomíte posvátné v sobě i ve vnějším světě.

Eckhart Tolle nám tuto možnost ukazuje.

Russel E. DiCarlo

Erie, Pensylvánie, USA

leden 1998

PODĚKOVANÍ

Jsem hluboce vděčný Connii Kelloughové za její láskyplnou podporu a za to, že můj rukopis

změnila v tuto knihu. Bylo pro mě radostí spolupracovat s ní.

Děkuji Coree Ladnerové a všem úžasným lidem, kteří mi dali nejcennější ze všech darů -

prostor psát a prostor být. Děkuji Adrien-ne Bradleyové z Vancouveru, Margaretě Millerové z

Londýna, An-gie Francescové z Glastonbury, Richardovi z Menlo Park a Renni Frumkinové

ze Sausalita.

Jsem vděčný také Shirley Spaxmanové a Howardu Kelloughovi a všem ostatním, kteří

zkontrolovali můj rukopis. Děkuji také Rose Dendewichové za profesionální přepsání

rukopisu.

Nakonec bych rád vyjádřil lásku a vděčnost svým rodičům, bez kterých by tato kniha nebyla

napsána. Děkuji svým duchovním učitelům a největšímu učiteli ze všech: životu.

ÚVOD

VZNIK TÉTO KNIHY

Ačkoli jen málokdy přemýšlím o minulosti, rád bych vám řekl, jak jsem se stal duchovním

učitelem a jak vznikla tato kniha.

Do svých třiceti let jsem žil v téměř ustavičném strachu a sebevražedné depresi. Dnes mám

pocit, jako bych hovořil o nějakém minulém životě nebo o životě někoho jiného.

Jedné noci krátce po svých devětadvacátých narozeninách jsem se probudil s pocitem

naprosté hrůzy. S podobnými pocity jsem se tehdy probouzel často, ale tentokrát to bylo

mnohem intenzivnější než kdykoli předtím. Noční ticho, nejasné obrysy nábytku v temném

pokoji, vzdálený hluk projíždějícího vlaku -to všechno mi připadalo tak cizí, tak nepřátelské a

tak naprosto nesmyslné, že jsem začal nenávidět život. Ze všeho nejvíc jsem nenáviděl svou

vlastní existenci. Proč žít v takovém utrpení? Proč neustále o něco usilovat? Cítil jsem, že

hluboká touha po sebezničení, po neexistenci začíná převažovat nad mou instinktivní touhou

žít.

„Už dále nemohu žít sám se sebou." Tuto myšlenku jsem si v duchu stále opakoval. Pak jsem

si náhle uvědomil, jak je ta myšlenka podivná. „Jsem jeden nebo dva? Jestliže nemohu žít

sám se sebou, pak musíme být dva. Já', které odmítá žít s tím druhým .já'. Je možné, že jen

jedno z nich je skutečné."

Toto náhlé uvědomění mě tak ohromilo, že jsem nebyl schopen myslit. Byl jsem při plném

vědomí, ale všechny myšlenky zmizely- Cítil jsem, že jsem vtahován do jakéhosi víru

energie. Ten pohyb se stále zrychloval. Začal jsem se třást strachem. Jakoby z nitra své hrudi

jsem uslyšel slova: „Ničemu se nebraň." Měl jsem pocit, že jsem vtahován do naprosté

prázdnoty. Tato prázdnota však byla spíš v mém nitru než v okolním světě. Najednou můj

strach zmizel a já se do té prázdnoty ponořil. Nic dalšího si nepamatuji.

Ráno mě probudilo švitoření ptáka za oknem. Nikdy předtím jsem takový zvuk neslyšel. Měl

jsem ještě zavřené oči a v duchu jsem viděl obraz drahého diamantu. Ano, kdyby diamant

mohl vydat zvuk, pak by to byl tento zvuk. Otevřel jsem oči. Záclonami pronikalo do pokoje

první světlo úsvitu. Okamžitě jsem cítil, okamžitě jsem věděl, že světlo je něčím víc, než si

uvědomujeme. To měkké světlo naplňující pokoj byla láska sama. Do očí mi vyhrkly slzy.

Vstal jsem a začal se procházet po místnosti. Znal jsem ji, ale uvědomil jsem si, že jsem ji

nikdy opravdu nevnímal. Všechno bylo čisté a svěží, jako by to právě vzniklo. Začal jsem

sahat na různé věci, zvedl jsem tužku, prázdnou láhev a obdivoval jejich krásu.

Toho dne jsem chodil ulicemi města v naprostém úžasu nad zázrakem života na zemi, jako

bych se právě narodil do tohoto světa.

Následujících pět měsíců jsem žil ve stavu hlubokého klidu a blaženosti. Později ten pocit

trochu zeslábl, nebo se mi to jen zdálo, protože to byl můj přirozený stav. Byl jsem schopen

normálně fungovat, ačkoli jsem si uvědomoval, že nic z toho, co dělám, nemůže přidat nic k

tomu, co už mám.

Samozřejmě jsem věděl, že se mi stalo něco hluboce významného, ale vůbec jsem to

nechápal. Teprve po několika letech, když jsem přečetl mnoho duchovních knih a hovořil s

duchovními učiteli, jsem si uvědomil, že to, co každý hledá, se mi už stalo. Pochopil jsem, že

pod nesmírným tlakem utrpení té noci se mé vědomí vzdalo svého ztotožnění s mým

bázlivým a nešťastným já, které je pouhým výplodem mysli. Moje falešné, trpící já okamžitě

splasklo, jako když vypustíte vzduch z nafukovacího panáka. Zbyla jen moje skutečná

přirozenost, moje vždy přítomné já: vědomí ve svém čistém stavu před ztotožněním s formou.

Později jsem se naučil vstupovat do oné mimočasové a nepomíjející sféry, kterou jsem

zpočátku vnímal jako prázdnotu. Prožíval jsem stavy nepopsatelné blaženosti a posvátnosti,

při jejichž srovnání bledne můj první zážitek, který jsem právě popsal. Přišel čas, kdy mi

nezbylo nic na materiální úrovni. Neměl jsem žádné přátele, žádné zaměstnání, žádný domov.

A neměl jsem žádnou společensky definovanou identitu. Téměř dva roky jsem strávil na

lavičkách v parcích ve stavu nejhlubší blaženosti.

Avšak ani nejkrásnější zážitky netrvají věčně. Mnohem důležitější než jakýkoli zážitek je

hluboký vnitřní klid, který mě nikdy neopustil. Někdy je velice silný, téměř hmatatelný, takže

jej cítí i druzí. Jindy je někde v pozadí jako vzdálená melodie.

Později mi občas někdo řekl: „Chtěl bych to, co máš ty. Můžeš mi to dát nebo mi aspoň

ukázat, jak to získat?" Na to jsem odpovídal: „Už to máš. Ale neuvědomuješ si to, protože tvá

mysl je příliš hlučná." Tato odpověď se později stala námětem této knihy.

Než jsem si to stačil uvědomit, měl jsem opět vnější identitu. Stal jsem se duchovním

učitelem.

PRAVDA VE VAŠEM NITRU

V této knize popisuji svou práci s jedinci a malými skupinami duchovních hledačů v Evropě a

v Severní Americe. S hlubokou láskou a oceněním bych těmto výjimečným lidem rád

poděkoval za jejich odvahu přijmout vnitřní změnu, za jejich podnětné otázky a za jejich

ochotu naslouchat. Bez nich by tato kniha nikdy nevznikla. Tito lidé patří k dosud malé, ale

stále rostoucí menšině duchovních průkopníků, kteří pomalu dosahují stadia, kdy budou

schopni vzdát se zděděných způsobů myšlení, jež udržovaly lidstvo v područí utrpení po

dlouhé věky.

Věřím, že si tato kniha najde cestu ke všem, kdo jsou připraveni na tak radikální vnitřní

změnu, a proto ji svým chováním urychlují. Doufám, že se dostane i k mnoha dalším lidem,

kteří ji shledají zajímavou, i když ještě nejsou schopni žít podle jejích myšlenek.

Semeno, jež tato kniha zaseje, se časem možná spojí se semenem osvícení, jež má v sobě

každý člověk, a náhle vyklíčí.

Tato kniha ve své dnešní podobě vznikla jako odpověď na otázky účastníků seminářů a

meditačních kurzů, a proto jsem ji napsal ve formě otázek a odpovědí. V těchto seminářích a

kurzech jsem se učil a přijímal stejně jako jejich účastníci. Některé otázky a odpovědi jsem

přepsal téměř doslovně. Jiné jsou obecnější, což znamená, že na některé často opakované

otázky odpovídám souhrnně. Občas mě při psaní napadla úplně nová odpověď, která je

mnohem hlubší než cokoli, co jsem kdy řekl. Několik otázek přidal nakladatel pro objasnění

některých bodů.

Při čtení zjistíte, že se dialog neustále pohybuje mezi dvěma rovinami.

V jedné rovině vás upozorňuji na to, co je falešné ve vašem nitru. Hovořím o povaze lidského

nevědomí a jeho nejběžnějších projevech v našem chování počínaje konflikty v partnerských

vztazích a konče válkami mezi kmeny nebo národy. To je nanejvýš důležité, neboť dokud se

nenaučíte rozeznávat, co je falešné ve vás - to jest čím nejste -, nemůžete se trvale změnit a

budete stále vtahováni do sféry iluzí a utrpení. V této rovině vám také vysvětlím, jak

nevytvářet své já z toho, čím nejste, neboť tím udržujete při životě své falešné já.

V druhé rovině hovořím o hluboké transformaci lidského vědomí - nikoli jako o vzdálené

možnosti, nýbrž jako o něčem, co můžete uskutečnit dnes -, ať už jste kdokoli a kdekoli.

Ukazuji vám, jak překonat tyranii vlastní mysli a dosáhnout stavu osvícení v každodenním

životě.

V této rovině vám nedávám žádné konkrétní informace, ale spíš se snažím vtáhnout vás do

tohoto nového vědomí. Znovu a znovu se pokouším vzít vás s sebou do onoho stavu

intenzivní vědomé přítomnosti v každém okamžiku. Dokud nejste schopni prožívat to, o čem

tu hovořím, může se vám zdát, že se v některých pasážích opakuji. Až toho schopni budete,

uvědomíte si, že tyto pasáže obsahují velkou duchovní sílu a že vám mohou přinést největší

prospěch. Jelikož každý člověk má semeno osvícení v sobě, často oslovuji vaše hlubší já,

které okamžitě chápe duchovní pravdu, rezonuje s ní a získává z ní sílu.

Tento symbol § za některými pasážemi znamená, že byste měli přestat číst, uklidnit se a

prožívat pravdu toho, co bylo právě řečeno. Možná najdete mnoho dalších pasáží, kde to

uděláte spontánně.

Význam některých slov - například „Bytí" nebo „přítomnost" -vám zpočátku nemusí být

úplně jasný. Nicméně čtěte dál. Občas vás při čtení napadnou různé otázky nebo námitky.

Odpovědi pravděpodobně najdete v dalších kapitolách nebo ztratí svou závažnost, až

proniknete hlouběji do mého učení - a do svého nitra.

Nečtěte jen svou myslí. Vnímejte své citové reakce a hluboké pocity ve svém nitru. Nemohu

vám říci žádnou duchovní pravdu, kterou byste v hloubi duše již neznali. Mohu vám pouze

připomenout, co jste zapomněli. Tím se vám v každé buňce těla aktivuje dávné a přesto stále

nové poznání.

Mysl má tendenci kategorizovat a srovnávat, ale tato kniha vám přinese větší prospěch, když

se nebudete snažit srovnávat její terminologii s terminologií ostatních učení. Moje užívání

slov jako „mysl", „štěstí" a „vědomí" nemusí nutně odpovídat jiným učením. Nelpěte na

jednotlivých slovech. Každé slovo je jen nášlapným kamenem, jejž rychle necháváme za

sebou.

Když občas cituji Krista nebo Buddhu, nedělám to proto, abych srovnával, nýbrž proto, abych

upozornil na skutečnost, že v podstatě existuje jen jediné duchovní učení, které je vyjádřeno v

mnoha formách. Některá stará náboženství byla časem překryta nánosem irelevantních

informací, takže jejich duchovní podstata je téměř úplné skrytá. Proto se vytratil jejich hlubší

význam a jejich transfor-mativní síla zmizela. Ze starých náboženství cituji pouze proto,

abych odhalil jejich hlubší smysl a obnovil jejich transformativní sílu - zejména pro čtenáře,

kteří tato náboženství vyznávají. Vlastně jim říkám: „Pravdu nemusíte hledat jinde. Chci vám

ukázat, jak obnovit to, co už máte."

Většinou se však snažím užívat neutrální terminologii, aby mi rozumělo co nejvíc lidí. Tuto

knihu lze považovat za novou formulaci jediného a věčného duchovního učení, které je

podstatou všech náboženství. Mé učení vychází z jediného pravého zdroje v mém nitru, takže

neobsahuje žádné spekulace ani teorie. Vycházím z vnitřní zkušenosti a jestliže někdy

hovořím až příliš energicky, dělám to proto, abych překonal vaši duševní rezistenci a oslovil

tu část vašeho já, která již ví, stejně jako já, a která pozná pravdu, jakmile ji slyší. V takových

chvílích máte pocit duševního vytržení, neboť vám něco ve vašem nitru říká: „Ano. Vím, že

to je pravda."

PRVNÍ KAPITOLA

NEJSTE SVOU VLASTNÍ MYSLÍ

NEJVĚTŠÍ PŘEKÁŽKA NA CESTĚ K OSVÍCENÍ

Osvícení- co to je?

Jistý žebrák seděl už přes třicet let u silnice. Jednoho dne šel kolem nějaký cizinec. „Můžete

mi dát nějaké drobné?" zamumlal žebrák a nastavil cizinci starou baseballovou čepici.

„Nemám nic, co bych vám mohl dát," odpověděl cizinec. Pak se žebráka zeptal: „Na čem to

sedíte?" „Je to jen stará bedna," odpověděl žebrák. „Sedím na ní od té doby, co si pamatuji."

„Už jste se někdy podíval dovnitř?" zeptal se cizinec. „Ne," odpověděl žebrák. „Proč bych to

dělal? Nic tam není." „Tak se tam podívejte," řekl mu cizinec. Žebrák otevřel víko. Ke svému

úžasu a radosti zjistil, že bedna je plná zlata.

Já jsem ten cizinec, který nemá nic, co by vám mohl dát, a který vám radí, abyste se podívali

dovnitř. Ne do nějaké bedny, ale mnohem blíže: do svého nitra.

„Já však nejsem žebrák," namítnete.

Lidé, kteří nenašli své skutečné bohatství, jímž je radost z Bytí a hluboký, neochvějný klid,

jenž tuto radost doprovází, jsou žebráci, i když mají velké materiální bohatství. Hledají radost,

naplnění, uznání, jistotu nebo lásku ve vnějším světě, zatímco ve svém nitru mají poklad,

který nejen obsahuje všechny tyto věci, aleje mnohem úžasnější než všechno, co nám svět

může nabídnout.

Slovo „osvícení" v nás vyvolává představu jakéhosi nadlidského úspěchu a naše já proti tomu

nic nenamítá, ale ve skutečnosti je to přirozený stav prozívané jednoty s Bytím. Je to pocit

spojení s něčím nesmírným a nezničitelným, s něčím, co je téměř paradoxně vámi a co je

zároveň mnohem větší než vy. Osvícení je nalezení vaší pravé přirozenosti za hranicemi

všech forem. Neschopnost uvědomit si tuto spojitost vyvolává iluzi oddělenosti od vlastního

já i od okolního světa. Následkem toho vnímáte své já - vědomě či nevědomě - jako izolovaný

fragment. Máte strach a jste v konfliktu s vnitřním i vnějším světem.

Mám rád Buddhovu jednoduchou definici osvícení jako „konec utrpení". Na tom není nic

nadlidského, že ne? Jako definice je to však neúplné, neboť to říká, co osvícení není: osvícení

není utrpení. Co vám však zůstane, když se zbavíte utrpení? To Buddha neříká a z jeho mlčení

vyplývá, že na to musíte přijít sami. Buddha definuje osvícení negativně, aby z toho vaše

mysl neudělala něco nadlidského, v co můžete věřit, ale čeho nemůžete dosáhnout. I přesto

však většina buddhistů dodnes věří, že osvícení může dosáhnout jen Buddha, a ne oni,

alespoň ne v tomto životě.

Hovořil jste o Bytí. Můžete nám říci, co tím slovem myslíte?

Bytí je věčný, stále přítomný Život za nesčetnými životními formami, které podléhají

narození a smrti. Bytí je však také hluboko uvnitř každé formy jako její nejvnitrnější,

neviditelná a nezničitelná podstata. To znamená, že vám je dostupné v každém okamžiku jako

vaše nejhlubší já, jako vaše pravá přirozenost. Nesnažte se však pochopit své bytí racionálně.

Nesnažte se pochopit je rozumem. Bytí můžete poznat jedině tehdy, když máte naprosto

klidnou mysl a žijete plně a intenzivně v přítomném okamžiku... Znovu nabýt vědomí svého

bytí a setrvat v tomto stavu „citového uvědomění" je osvícení.

§

Když říkáte Bytí, hovoříte o Bohu? Jestliže ano, proč to ne řeknete?

Během tisíců let nesprávného používání ztratilo slovo Bůh svůj smysl. Proto je užívám jen

zřídka. Lidé, kteří nikdy nenahlédli do sféry posvátného, do oné nesmírné sféry za tímto

slovem, jej užívají velice přesvědčivě, jako by věděli, o čem hovoří. Jiní Boha popírají, aniž

vědí, co popírají. Nesprávné užívání tohoto slova vede k absurdním tvrzením jako například:

„Můj nebo náš Bůh je jediný pravý Bůh, kdežto váš Bůh je falešný." K takovým tvrzením

patří také známé Nietzschovo prohlášení: „Bůh je mrtev."

Slovo Bůh se stalo uzavřeným pojmem. Jakmile je někdo vysloví, okamžitě si představíte

někoho nebo něco mimo vás, a téměř vždycky někoho nebo něco mužského rodu.

Bůh ani Bytí am žádné jiné slovo nemůže vyjádřit ani definovat nepopsatelnou realitu za tímto

slovem, takže důležité je, zda vám určité slovo pomáhá nebo znemožňuje vnímat To, co

označuje. Označuje transcendentální realitu, neboje pouhým pojmem ve vaší hlavě či jakýmsi

duševním idolem?

Slovo Bytí s\ce nevyjadřuje o nic víc než slovo Bůh, ale má tu výhodu, zeje otevřeným

pojmem. Neredukuje nekonečné neviditelné na konečnou entitu. Je nemožné z něj vytvořit

mentální obraz. Nikdo si nemůže dělat výlučné právo na jeho vlastnictví. Bytí je vaší

podstatou, je vám dostupné jako bezprostřední vědomí vaší existence, které předchází

jakoukoli kvalifikaci. Takže od slova Bytí je jen krůček k prožívání Bytí.

§

Co nám hráni v prožívání této reality?

Naše ztotožnění s naší myslí, která nás nutí ustavičně přemýšlet. Neschopnost přestat myslit

je strašné neštěstí, ale my si to neuvědomujeme, neboť tím trpíme téměř všichni, takže to

považujeme za normální. Tento ustavičný duševní hluk vám znemožňuje najít onu sféru

vnitřního klidu, která je neoddělitelná od Bytí. Také vytváří naše falešné já, které vrhá stín

strachu a utrpení. O tom všem budeme hovořit podrobněji v dalších kapitolách.

Francouzský filozof Descartes věřil, že formuloval nejzákladnější pravdu, když učinil své

slavné prohlášení: „Myslím, tedy jsem." Ve skutečnosti však vyjádřil ten nejzákladnější omyl

- ztotožnil myšlení s Bytím a totožnost s myšlením. Člověk, který nemůže přestat myslit, to

jest téměř každý, žije ve stavu zdánlivé odloučenosti v šíleně složitém světě ustavičných

problémů a konfliktů, ve světě, který je odrazem stále větší fragmentace mysli. Osvícení je

stav celistvosti, pocit jednoty, a tudíž stav hlubokého klidu. Je to pocit jednoty s vnějším i

vnitřním světem - pocit jednoty s Bytím. Osvícení není jen konec utrpení a konfliktů, je to

zároveň osvobození z područí neustálého myšlení.

Naše ztotožnění s myslí vytváří mezi námi a realitou neprůhlednou stěnu pojmů, názvů,

představ, slov, soudů a definic, které blokují jakékoli opravdové vztahy. Tato stěna stojí mezi

vámi a vaším já, mezi vámi a vašimi bližními, mezi vámi a přírodou a mezi vámi a Bohem.

Právě tato stěna myšlení vyvolává iluzi, že jste naprosto odloučeni od „druhých". Zapomínáte

na základní fakt, že pod úrovní materiálních jevů a oddělených forem jste totožní se vším, co

existuje. Slovem „zapomínáte" chci říci, že tuto jednotu necítíte jako samozřejmou realitu.

Možná věříte, že tomu tak je, ale nevíte to. Vaše víra vás možná utěšuje, ale osvobodit vás

může pouze vaše zkušenost.

Myšlení se stalo nemocí. Nemoc je projevem nerovnováhy. Například na dělení a

rozmnožování buněk není nic špatného, ale když tento proces probíhá bez ohledu na celý

organismus, buňky se přemnoží a dochází k onemocnění.

Poznámka: Mysl je vynikající nástroj, pokud ji užíváme správně. Užíváme-li ji nesprávným

způsobem, stává se velmi destruktivní. Ve skutečnosti svou mysl neužíváte špatně - obvykle ji

totiž neužíváte vůbec. Vaše mysl užívá vás. A to je nemoc. Věříte, Iq jste svou myslí. To je

ovšem klam. Váš nástroj vás začal ovládat.

S tím tak docela nesouhlasím. Je sice pravda, že často myslím bezcílně jako většina lidí, ale

přesto užívám své mysl i jako nástroje k dosažení mnoha věcí. A dělám to každý den.

To, že dokážete vyluštit křížovku nebo sestrojit atomovou bombu, neznamená, že užíváte své

mysli. Jako psi rádi ohryzávají kosti, vaše mysl ráda řeší problémy. Proto luští křížovky a

vyrábí atomové bomby. Vás nezajímá ani jedno, ani druhé. Dovolte mi položit vám otázku:

Dokážete „vypnout" své myšlení, kdykoli chcete?

Tím myslíte, zda jsem schopen úplně přestat myslit? To dokážu snad jen na pár vteřin.

Pak vás tedy vaše mysl užívá. Nevědomě se s ní ztotožňujete, takže si ani neuvědomujete, že

jste jejím otrokem. Jste svým myšlením téměř posedlý a považujete je za své já. Počátkem

svobody je poznání, že nejste totožný se svým myšlením. Toto poznání vám umožňuje

pozorovat své myšlení. Jakmile začnete své myšlení pozorovat, aktivujete vyšší úroveň svého

vědomí. Uvědomíte si, že myšlení jejen nepatrným aspektem nesmírné sféry inteligence.

Uvědomíte si, že z této sféry pochází všechno skutečně důležité - krása, láska, tvořivost,

radost a vnitřní klid.

§

OSVOBOĎTE SE OD SVÉ MYSLI

Co to znamená „pozorovat své myšlení"?

Když pacient řekne svému lékaři, že „slyší v hlavě hlasy", lékař ho pravděpodobně pošle k

psychiatrovi. Ve skutečnosti však téměř každý slyší ve své hlavě neustále nějaký hlas nebo

více hlasů. Je to onen nevědomý monolog nebo dialog, který sice můžete zastavit, ale

neuvědomujete si to.

Pravděpodobně jste už potkali „bláznivé" lidi, kteří chodí po ulicích a mluví sami k sobě.

Jejich chování se příliš neliší od toho, co děláte vy a ostatní „normální" lidé. Jediný rozdíl je v

tom, že vy to neděláte nahlas. Náš vnitřní hlas komentuje, spekuluje, posuzuje, porovnává,

kritizuje, stěžuje si atd. Tento hlas se nemusí zabývat situací, ve které se nacházíte; může

hovořit o minulosti nebo budoucnosti. Pokud jde o budoucnost, obvykle si představuje

negativní situace. Vnitřní monolog je někdy doprovázen vizuálními obrazy nebo jakýmsi

„duševním filmem". I když se váš vnitřní hlas zabývá přítomnou situací, obvykle ji

interpretuje z hlediska minulosti. Je to proto, že tento hlas je součástí naší mysli, kteráje

utvářena naší individuální i kolektivní minulostí. Proto posuzujete a vnímáte přítomnost

očima minulosti a vidíte ji naprosto zkresleně. Často je tento vnitřní hlas naším největším

nepřítelem. Mnoho lidí má ve své vlastní hlavě mučitele, který je neustále kritizuje a trestá a

vysává jim životní energii. Tento hlas je příčinou mnoha utrpení, neštěstí a nemocí.

Dobré je, že se od své mysli můžete osvobodit. Je to jediné skutečné osvobození. První krok

můžete učinit hned teď. Začněte naslouchat hlasu ve své hlavě. Zaměřte se především na

myšlenky, které se stále opakují jako stará gramofonová deska.

Naslouchejte tomu hlasu nezaujatě. Nic nekritizujte. Neodsuzujte, co slyšíte, neboť to by

znamenalo, že se váš vnitřní hlas vrátil zadními vrátky. Brzy si uvědomíte: tam je ten hlas a

tady jsem já, kdo mu naslouchá. Tento pocit vlastní přítomnosti, toto sebeuvědomění není

myšlenka, neboť vychází ze sféry širší inteligence za vaším myšlením.

§

Když nasloucháte nějaké myšlence, jste si vědomi nejen té myšlenky, ale také sami sebe jako

jejího svědka. To je nová dimenze vědomí. Když nasloucháte myšlence, uvědomujete si v

pozadí svou vědomou přítomnost - své hlubší já. Myšlenka pak ztrácí svou moc nad vámi a

rychle odejde, protože jste se přestali ztotožňovat se svou myslí.

Když myšlenka odejde, uvědomíte si přerušení myšlenkového proudu. Tyto mezery v myšlení

budou zpočátku krátké, ale postupně se budou prodlužovat. Budete v nich cítit vnitřní klid.

Začnete si uvědomovat svou přirozenou jednotu s Bytím, kteráje obvykle zastíněna vaším

myšlením. Cvičením se tento pocit klidu prohloubí. Ucítíte jemnou emanaci radosti

vystupující z hlubin vašeho nitra: radost z Bytí.

Tento stav není stavem bezvědomí. Právě naopak. Kdyby bylo možné dosáhnout vnitřního

klidu pouze za cenu ztráty vědomí, nestálo by to za to. V tomto stavu vnitřního spojení jste

naopak mnohem bdělejší než ve stavu ztotožnění se svou myslí. Jste plně přítomní v daném

okamžiku. Zvyšuje se také vibrační frekvence energetického pole, které dává život vašemu

tělu.

Když vstoupíte do této bezmyšlenkovité sféry hlouběji, dosáhnete stavu čistého vědomí. V

tomto stavu cítíte svou vlastní přítomnost tak intenzivně a tak radostně, že vám připadá

poměrně nedůležité vaše myšlení, vaše pocity, vaše tělo a celý vnější svět. A přece to není

egoistický stav. Dostanete se za hranice toho, co jste dříve považovali za „své já". Tato

vědomá přítomnost jste vy, ale zároveň je nepředstavitelně větší než vy. Může vám to

připadat paradoxní nebo dokonce nesmyslné, ale nemohu to vyjádřit žádným jiným

způsobem.

Proud myšlení můžete přerušit také tím, že soustředíte svou pozornost na přítomnost.

Intenzivně si uvědomujte přítomný okamžik. To je velice uspokojující. Tímto způsobem

odvedete pozornost od myšlenkové činnosti, vytvoříte mezeru v myšlení a dosáhnete

vědomého stavu vysoké bdělosti. To je podstatou meditace.

V každodenním životě to můžete cvičit tak, že se soustředíte na jakoukoli běžnou činnost,

takže se stane svým vlastním cílem. Například pokaždé, když jdete po schodech, soustřeďte

svou pozornost na každý krok, každý pohyb a každý dech. Buďte naprosto soustředění na

svou činnost. Když si myjete ruce, vnímejte zvuk a teplotu vody, pohyb svých rukou, vůni

mýdla atd. Když si sednete do auta a zavřete za sebou dveře, několik vteřin sledujte proudění

svého dechu. Uvědomujte si přítomný okamžik. Zda jste v tomto cvičení úspěšní, to poznáte

podle toho, jak hluboký klid cítíte ve svém nitru.

§

Takže nejdůležitějším krokem na cestě k osvícení je tohle: odnaučit se ztotožňovat se s vlastní

myslí. Pokaždé, když vytvoříte mezeru v myšlenkovém proudu, vaše vědomí se stane

jasnějším.

Jednoho dne se možná přistihnete, jak se usmíváte na svůj vnitřní hlas, jako byste se usmívali

na skotačení malého dítěte. To znamená, že už neberete obsah své mysli tak vážně, neboť

víte, že na tom nezávisí vaše identita.

OSVÍCENÍ: POVZNESENÍ SE NAD MYŠLENÍ

Není myšlení nutným předpokladem našeho přežití v tomto světě?

Vaše mysl je nástroj. Používáte jej k dosažení určitého cíle, a jakmile cíle dosáhnete, nástroj

odložíte. Nicméně si myslím, že osmdesát až devadesát procent myšlení většiny lidí je nejen

zbytečné, ale díky jeho negativní povaze také škodlivé. Pozorujte svou mysl a uvidíte, že to je

pravda. Zbytečné myšlení vám bere energii.

Tento druh nutkavého myšlení je určitou závislostí. Čím se vyznačuje závislost? Tím, že

nejste schopni přestat. Jako by vaše činnost byla silnější než vy. Navíc vám dává falešný pocit

potěšení, potěšení, které se nakonec mění v bolest.

Proč jsme závislí na myšlení?

Protože se ztotožňujete s obsahem a činností své mysli. Protože máte strach, že byste ztratili

své já, kdybyste přestali myslit. Během dospívání si vytváříte představu o tom, kdo jste.

Tomuto iluzornímu já můžeme říkat ego. Naše ego je závislé na činnosti naší mysli a nemůže

existovat, když přestaneme myslit. Slovo ego znamená různé věci pro různé lidi, ale já tohoto

slova užívám k označení falešného já, jež vytváříme tím, že se nevědomě ztotožňujeme se

svou myslí.

Pro naše ego stěží existuje přítomný okamžik. Pouze minulost a budoucnost jsou považovány

za důležité. Toto naprosté převrácení reality vysvětluje, proč je v tomto stavu naše mysl tak

dysfunkční. Neustále udržuje minulost při životě, neboť si myslí, že bez ní nejsme nic.

Neustále se promítá do budoucnosti, aby si zajistila vlastní přežití a našla jakési naplnění.

Naše mysl si říká: „Jednoho dne, až se stane to či ono, budu šťastná a klidná." I když se někdy

zdá, že se naše ego zabývá přítomností, není to vlastně přítomnost, neboť se na ni dívá očima

minulosti. Nebo redukuje přítomnost na pouhý prostředek k dosažení určitého cíle, který je v

budoucnosti. Pozorujte svou mysl a uvidíte, že tomu tak je.

Klíčem k osvobození je přítomný okamžik. Ten však nenajdete, dokud se ztotožňujete se svou

myslí.

Nechci ztratit svou schopnost analyzovat a rozlišovat. Nevadilo by mi, kdybych se naučil

myslit soustředěně ji a jasněji, ale nechci přijít o svou mysl. Myšlení je nejcennější dar, který

máme. Bez myšlení bychom byli jen dalším druhem zvířete.

Převaha mysli je pouze jedním stadiem v evoluci vědomí. Dnes musíme přejít do dalšího

stadia, jinak nás naše monstrózní mysl zničí. K tomuto námětu se vrátím později. Myšlení a

vědomí není totéž. Myšlení je pouze nepatrným aspektem vědomí. Myšlení nemůže existovat

bez vědomí, kdežto vědomí nepotřebuje myšlení.

Osvícení vyžaduje, abychom se povznesli nad myšlení, nikoli abychom klesli na úroveň

zvířat. V osvíceném stavu stále užíváte své mysli, ale děláte to mnohem efektivnějším

způsobem než předtím. Myšlení užíváte k praktickým účelům, ale jste oproštěni od vnitřního

dialogu a jste klidnější. Když potřebujete nalézt tvůrčí řešení, oscilujete mezi myšlením a

klidem, mezi myslí a stavem bez-myšlenkovitosti. Stav bezmyšlenkovitosti je čisté vědomí.

Jedině tak můžete myslit tvůrčím způsobem, neboť jedině tak má vaše myšlení skutečnou

sílu. Samotné myšlení, oddělené od nesmírné sféry vědomí, se stává sterilní, šílené a

destruktivní.

Naše mysl je v podstatě mechanismus, který nám pomáhá přežít. Mysl shromažďuje a

analyzuje informace, ale není tvůrčí. Všichni opravdoví umělci tvoří ve stavu vnitřního klidu

a bezmyšlenkovitosti. Jejich mysl pak dává formu jejich tvůrčímu impulzu. Dokonce i velcí

vědci říkají, že jejich objevy přišly ve stavu hlubokého duševního klidu. Přední matematici

včetně Einsteina tvrdí, že „myšlení hraje podřízenou roli v krátké, rozhodující fázi tvůrčího

aktu".' Proto lze říci, že důvodem, proč průměrný vědec není tvůrčí, není jeho neschopnost

myslit, nýbrž jeho neschopnost přestat myslit.

Zázrak života na zemi nevznikl a není udržován pomocí myšlení. Život je udržován

inteligencí, která je mnohem větší než mysl. Jak může lidská buňka o průměru dvou tisícin

centimetru obsahovat informace, jež by naplnily tisíc knih o šesti stech stránkách? Čím víc se

dovídáme o mechanismech našeho těla, tím víc si uvědomujeme, jak nesmírná je jeho

inteligence a jak málo víme. Když se naše mysl spojí s touto inteligencí, stane se

nejúžasnějším nástrojem, neboť slouží něčemu většímu, než je sama.

EMOCE: REAKCE TĚLA NA NAŠI MYSL

A co naše emoce ? Emoce mě ovlivňují mnohem víc než mysl.

Mysl není jen myšlení. Mysl zahrnuje také vaše vědomé i nevědomé emoce. Emoce vznikají

tam, kde se stýká mysl a tělo. Emoce jsou reakcí těla na vaši mysl - to jest odrazem mysli ve

vašem těle. Například nenávistná myšlenka vytváří v našem těle energetický náboj, kterému

říkáme zlost. Tělo se připravuje k boji. Myšlenka, že jsme v nebezpečí, způsobuje stahování

svalů, což je tělesný projev toho, čemu říkáme strach. Výzkumy ukazují, že silné emoce

vyvolávají změny v biochemické rovnováze těla. Tyto změny představují materiální aspekt

našich emocí. Obvykle si neuvědomujete všechny své myšlenky ani své emoce.

Čím víc se ztotožňujete se svým myšlením a emocemi, čím méně jste přítomni jako nezaujaté

vědomí, tím vyšší je náboj emoční energie, ať si to uvědomujete, nebo ne. Nejste-li schopni

uvědomovat si své emoce, jste-li od nich odříznuti, nakonec se projeví náčiste tělesné úrovni

v podobě nějakého tělesného příznaku. O tomto problému bylo v posledních letech hodně

napsáno, takže se tím nemusíme zabývat v této knize. Silná nevědomá emoce se může

projevit jako vnější událost, která vám připadá jako něco, co se vám děje. Například lidé, kteří

v sobě mají hodně zlosti, kterou si neuvědomují a nevyjadřují, jsou často zdánlivě

bezdůvodně napadáni ostatními naštvanými lidmi. Z těchto lidí vyzařuje zlost, kterou někteří

lidé podvědomě cítí a která probouzí jejich vlastní latentní zlost. Máte-li potíže vnímat své

emoce, soustřeďte se na vnitřní energetické pole svého těla. Vnímejte své tělo zevnitř. To vám

také pomůže uvědomovat si své emoce.

§

Řekl jste, že emoce jsou odrazem mysli v těle. Někdy je však emoce v rozporu s myslí: mysl

říká „ne" a emoce říká „ano".

Chcete-li skutečně poznat svou mysl, vaše tělo vám vždycky poskytne pravdivý obraz; proto

vnímejte své emoce ve svém těle. Pokud existuje zjevný rozdíl mezi vaším myšlením a vašimi

emocemi, myšlení je nepravdivé a emoce je pravdivá. To není konečná pravda vaší existence,

ale relativní pravda vašeho momentálního stavu mysli. Konflikty mezi povrchními

myšlenkami a nevědomými duševními procesy jsou zajisté běžné. Nemusíte být ještě schopni

uvědomovat si nevědomou činnost své mysli jako myšlenky, ale tato činnost se odráží ve

vašem těle jako emoce, jež si můžete uvědomit. Pozorovat své emoce tímto způsobem je v

podstatě totéž jako pozorovat své myšlenky. Jediný rozdíl je v tom, že zatímco myšlenky

máte v hlavě, emoce cítíte především v těle. Pak svým emocím můžete dovolit existovat, aniž

se jimi necháte ovládat. Přestanete se s nimi ztotožňovat a stanete se nezaujatým

pozorovatelem. Budete --li to dělat, všechno nevědomé ve vašem nitru vyjde na světlo vašeho

vědomí.

Takže pozorování emocí je stejně důležitě jako pozorování myšlenek?

Ano. Naučte se ptát se sami sebe: „Co se ve mně děje v tomto okamžiku?" Tato otázka vás

povede správným směrem. Nesnažte se své emoce analyzovat, jen je pozorujte. Soustřeďte

svou pozornost dovnitř. Vnímejte energii svých emocí. Nejste-li si vědomi žádné emoce,

soustřeďte svou pozornost hlouběji do vnitřního energetického pole svého těla. To je bránou

do sféry Bytí.

§

Emoce obvykle představuje energizovanou myšlenku a díky tomuto silnému energetickému

náboji není zpočátku snadné pozorovat ji nezaujatě. Emoce vás chtějí ovládnout a obvykle se

jim to daří -pokud nejste dostatečně soustředění. Když se následkem nedostatečného

soustředění se svými emocemi ztotožňujete, což je běžné, vaše emoce se přechodně stávají

„vámi". Často se vytvoří začarovaný kruh mezi vaším myšlením a vašimi emocemi, takže se

vzájemně posilují. Myšlenka vytvoří zesílený obraz sebe samé ve formě emoce a vibrační

energie emoce posiluje původní myšlenku. Tím, že přemýšlíte o situaci, která způsobila

určitou emoci, dáváte této emoci energii, a ta pak energizuje vaše myšlení atd.

Všechny emoce jsou v podstatě modifikacemi prapůvodní, neroz-lišené emoce, která má svůj

původ ve ztrátě vědomí toho, čím skutečně jste. Tuto nerozlišenou emoci je obtížné přesně

pojmenovat. Je možné ji nazvat strachem, ale kromě neustálého pocitu ohrožení obsahuje také

hluboký pocit opuštěnosti a neúplnosti. Snad nejlepší je použít výrazu, který je stejně

nerozlišený jako tato původní emoce, a prostěji nazvat „bolestí". Jedním z hlavních úkolů

mysli je odstranit tuto emocionální bolest, což vysvětluje její ustavičnou aktivitu, ale nakonec

sejí podaří tuto bolest jen dočasně zastřít. Čím víc se mysl snaží zbavit se této bolesti, tím

větší je tato bolest. Mysl nikdy nemůže najít řešení, a ani vám nemůže dovolit najít řešení,

neboť ona sama je součástí tohoto „problému". Představte si, jak se policejní ředitel snaží

najít žháře, kterým je on sám. Této bolesti se nezbavíte, dokud se nepřestanete ztotožňovat se

svou myslí, to jest se svým egem. Teprve pak ztratí mysl svou moc a Bytí se projeví jako vaše

skutečná přirozenost. Ano, vím, na co se zeptáte.

Chtěl jsem se zeptat na pozitivní emoce, jako je láska nebo radost.

Láska a radost jsou neoddělitelné od vašeho přirozeného stavu vnitřní spojitosti s Bytím.

Okamžiky lásky, radosti a hlubokého klidu přicházejí, kdykoli dojde k přerušení

myšlenkového proudu. U většiny lidí k tomu dochází jen málokdy a náhodně, v okamžicích

ohromení, jež někdy vyvolá nepopsatelná krása, extrémní tělesná námaha nebo velké

nebezpečí. V takových okamžicích cítíme hluboký vnitřní klid. A s ním přichází intenzivní

radost, láska a pohoda.

Tyto okamžiky jsou obvykle velmi krátké, neboť naše mysl rychle obnoví svou hlučnou

aktivitu, které říkáme myšlení. Trvalé radosti, lásky a pohody dosáhnete teprve tehdy, až se

osvobodíte od nadvlády své mysli. Radost, láska a pohoda však nejsou emoce, neboť existují

na mnohem hlubší úrovni. Takže si nejdřív musíte být plně vědomi svých emocí, než budete

schopni vnímat to, co je za nimi. Emoce znamená doslova „vyrušení". Slovo emoce pochází z

latinského emovere, což znamená „vyrušit".

Láska, radost a klid jsou hluboké stavy Bytí či spíš tři aspekty stavu vnitřní spojitosti s Bytím.

Jako takové nemají žádný protiklad. To proto, že vznikají za hranicemi mysli. Naopak emoce,

které jsou součástí naší dualistické mysli, podléhají zákonu protikladů. To znamená, že

nemůže být něco dobrého bez něčeho špatného. Takže v neosvíceném stavu ztotožnění s

vlastní myslí nazýváte radostí to, co je příjemným, ale přechodným aspektem ustavičně se

měnícího cyklu bolesti a potěšení. Potěšení vždy nacházíte v něčem mimo vás, kdežto radost

vzniká ve vašem nitru. To, co vám dnes působí potěšení, vám zítra způsobí bolest. A to, čemu

říkáte láska, může být na chvíli příjemné a vzrušující, ale ve skutečnosti je to stav extrémní

závislosti, který se každou chvíli může změnit ve svůj opak. Mnoho „milostných" vztahů

osciluje mezi „láskou" a nenávistí.

Opravdová láska vás nenutí trpět. Jak by to bylo možné? Nikdy se náhle nemění v nenávist,

stejně jako se radost nemění v bolest. Jak už jsem řekl, okamžiky skutečné lásky, skutečné

radosti a hluboké pohody můžete prožít i předtím, než dosáhnete osvícení - než se osvobodíte

od své mysli. Jsou to aspekty vaší pravé přirozenosti, která je obvykle zastíněna vaší myslí. I

v „normálních" závislých vztazích mohou existovat okamžiky, kdy si uvědomujete přítomnost

něčeho opravdového a nezničitelného. Tyto okamžiky jsou přechodné a obvykle jsou velmi

rychle přehlušeny aktivitou vaší mysli. Pak máte pocit, že jste ztratili něco vzácného, nebo

vás vaše mysl přesvědčí, že to bylo jen zdání. Zdání to však nebylo a nikdy to nemůžete

ztratit. Je to součást vaší přirozenosti, kterou mysl může zastínit, ale nikdy ji nemůže zničit. I

když je obloha zatažená, slunce nezmizelo -je stále nad mraky.

Buddha říká, že příčinou bolesti a utrpení je žádostivost a touha a že, chceme-li se zbavit

bolesti, musíme přeseknout pouta touhy.

Naše žádostivá mysl hledá spásu a naplnění ve vnějším světě a v budoucnosti jako náhražku

za radost z Bytí. Dokud se ztotožňujeme se svou myslí, ztotožňujeme se také s těmito touhami

a potřebami, takže naše „já" existuje jako pouhá možnost, jako nenaplněný potenciál nebo

semeno, které ještě nevyklíčilo. V tomto stavuje i touha po osvícení jen další touhou po

naplnění v budoucnosti. Proto se nesnažte zbavit se touhy nebo „dosáhnout" osvícení.

Soustřeďte se na přítomnost. Žijte v přítomném okamžiku jako nezaujatý pozorovatel své

mysli. Místo abyste citovali Buddhu, buďte Buddhou, buďte „probuzeným člověkem", což

slovo buddha znamená.

Lidé žijí ve spárech utrpení od té doby, kdy upadli v Boží nemi-lost, kdy vstoupili do sféry

času a mysli a kdy si přestali uvědomovat Bytí. Od té doby mají pocit, že jsou

bezvýznamnými fragmenty v nepřátelském vesmíru, že jsou odloučeni od Zdroje a od

druhých lidí.

Bolest je nevyhnutelná, dokud se ztotožňujete se svou myslí, dokud žijete ve stavu nevědomí.

Hovořím především o emoční bolesti, která je také hlavní příčinou tělesné bolesti a tělesných

nemocí. Nenávist, sebelítost, pocit viny, zlost, sklíčenost, žárlivost a dokonce i sebemenší

podrážděnost - to všechno jsou formy bolesti. A každá rozkoš v sobě obsahuje semeno

bolesti: svůj neoddělitelný protiklad, který se časem projeví.

Každý, kdo vyzkoušel drogy, ví, že euforie se nakonec změní v nějakou formu bolesti. Mnozí

lidé vědí z vlastní zkušenosti, jak snadno a rychle se může změnit partnerský vztah ze zdroje

potěšení ve zdroj bolesti. Pozitivní a negativní polarity jsou opačnými stranami téže mince;

obě jsou součástí bolesti, která je neoddělitelná od stavu egocentrického ztotožnění s myslí.

Existují dvě úrovně bolesti: bolest, kterou způsobujete dnes, a bolest, která přežívá z

minulosti. V této knize chci mluvit o tom, jak zamezit působení bolesti v přítomnosti a jak se

zbavit bolesti z minulosti.